Proč začíná osvěta už při porodu - a co mohou rodiče zcela intuitivně udělat pro šťastnou sexualitu svých dětí?

Sex je všudypřítomný. Setkáváme se s ním v literatuře, v časopisech, v televizi. Přesto v dnešních lidech ještě zdaleka nejsou odstraněny jejich vnitřní zábrany, i když se to na první pohled zdá. V soukromí je sexualita i dnes, tak jako kdysi, tabu. Podle aktuálních studií asi polovina dnešních “-náctiletých” nikdy s vlastními rodiči o sexu nemluvila.

Přeloženo do jasných slov to znamená: Nikdy spolu nemluvili o lásce a touze, o tom, jak přicházejí na svět děti, o možnostech ochrany.

Jak je to možné? Jeden z důvodů je asi ten, že si rodiče myslí: když na veřejnosti udělala sexualita takové “pokroky”, je potřeba mluvit o sexu jako o počasí. A když to nechtějí, tak raději mlčí.

Osvěta však nezačíná ve chvíli, když našemu dítěti vysvětlujeme, jak se miminko dostane do bříška. Důležitý základní krok můžeme udělat už mnohem dříve – každodenně a bez mnoha slov. Protože:

Osvěta je, když

… se něžně staráme o miminko.

Tak dojemně a bezmocně nám leží v náručí – a my si ho přivineme k tělu, hladíme jeho něžný obličej, jemně ho houpáme sem a tam. Chceme dát našemu děťátku pocit, že je o ně dobře postaráno a že je v bezpečí. Nemusíme o tom ani vteřinu přemýšlet a pochopitelně přitom nemáme plnou hlavu toho, že mu poskytujeme první sexuální výchovu. Přesto je tomu tak. Pedagogové v oboru sexuologie jsou o tom přesvědčeni, a to hned ze dvou důvodů:

1. Něžnosti podporují pozitivní pocity těla. Zvláště v prvním půlroce života jsou doteky pro miminko životně důležité. Když ho držíme v náručí, hladíme ho a mazlíme se s ním, neposkytujeme mu jen příjemné tělesné pocity. Je to také jediná možnost, jak dítě vnímá své tělo a jeho hranice: Cítím a vnímám, tedy jsem. Asi od třetího měsíce na to kojenci také radostně reagují. Smějí se a výskají, když je někdo lechtá, koupe nebo utírá v osušce. Bez těchto něžných her a bez tělesné blízkosti s rodiči by v sobě dítě nemohlo odkrýt pocity svého těla. Šťastný sexuální život by mu tím byl ne-li znemožněn, tak jistě velmi ztížen. A naopak - něžná péče s sebou přináší základní duševní výbavu pro náš milostný život.
2. Pocit bezpečí umožňuje navazovat vztahy. Ten, o koho se v dětství rodiče spolehlivě starali, dokáže se také později v partnerském vztahu cítit v bezpečí. Všechny zkušenosti, které prožijeme v našem prvním vztahu k rodičům, se totiž později opět obnoví v milostných vztazích. To, zda připustíme skutečnou blízkost druhé osoby nebo jestli budeme stále znovu ze vztahů utíkat, souvisí také s tím, do jaké míry udrželi naši rodiče tu křehkou rovnováhu blízkosti a odpoutání.

Osvěta je, když

… se k sobě rodiče láskyplně chovají.

Miminka mají velmi jemný cit pro vnímání změn ve vztazích svých rodičů. Čím více lásky je obklopuje, tím více svou sounáležitost a jistotu vnímají.

S přibývajícím věkem je stále důležitější vzor rodičů v jejich vztahu: Když se otec s matkou spolu smějí nebo přou, když jsou spolu schouleni na sedačce, když se na sebe při odchodu láskyplně podívají, když se spontánně obejmou – tyto rituály dodávají dětem první představu o partnerském vztahu.

K tomu se přidružují důležité role, které otec a matka sehrávají pro budoucí sexuální identifikaci dítěte. Nepotrvá dlouho a malá holčička nebo chlapeček si začnou uvědomovat, že se z nich jednou stane žena nebo muž. Aby se touto cestou pustili rádi, k tomu potřebují mít jistotu, že je to příslib něčeho velkého a nádherného, smět jednou být jako maminka nebo jako tatínek.

Každá lichotka, kterou muž obdaří svou ženu, směřuje nepřímo také k jeho dceři. Děvčátko totiž ze zářících očí své matky zjistí, jak si jí považuje jako ženy, zatímco neustálé malicherné výtky a projevy nespokojenosti vrhají na obraz ženy stín. A naopak, náklonnost a láska, kterou je v rodině zahrnován otec, působí na vývoj chlapce.

To, že zde rodiče pokládají základy pro šťastnou sexualitu svých dětí, bude ještě zřejmější, když si uvědomíme, jak důležité jsou v dnešním světě médií skutečné lidské vzory. Časopisy a filmy totiž sotva mohou poskytnout představu každodenního života, které by se dalo věřit. Naopak: dokonalý “filmový” sex obavy spíš stupňuje než odbourává. 

Osvěta je, když

… děti mohou objevovat samy sebe.

Sexualita není žádná výsada dospělých. Lidé jsou sexuální bytosti od svého narození – jsou vybaveni pohlavními orgány a schopností vnímat potěšení. Přesto nemůžeme stavět tělesné pocity slasti miminek a dětí do stejné roviny jako sexuální pocity dospělých. S tímto vědomím můžeme jejich vrozenou sexuální zvídavost sledovat mnohem snáze a bez předsudků.

Už malá miminka zjišťují, že je to pro ně příjemný pocit, když se hladí na klitorisu nebo na penisu. Může se také stát, že malému chlapečkovi při kojení nebo při koupání ztopoří penis a malé holčičce se silněji prokrví stydké pysky. Tělíčko tak reaguje na příjemnou situaci, ne na sexuální podněty.

Více než v miminkovském věku rodiče dráždí, když se dvouletý až tříletý chlapeček soustředěně věnuje svému pohlaví. Je sebeuspokojování opravdu normální? Odpovědí je jednoznačné ANO! Skoro všechny děti to v tomto věku zkusily a jenom výjimečně se stalo, že by se stimulovaly až k orgasmu.

Na toto téma se vedou diskuse převážně tehdy, když k podobným hrám dochází zcela veřejně, například ve školce. Někteří rodiče vyžadují, aby v takovém případě rychle zasáhla vychovatelka.

Je naprosto v pořádku, když se dítěti vysvětlí, že by při takových pěkných pocitech mělo být na nějakém místě, kde je soukromí a nic je neruší. Důležitá je přitom ovšem ona informace, že je ta hra v pořádku.

Jen když dítě při masturbaci překračuje normální meze – pedagogové v oboru sexuologie hovoří o tom, když se to dítěti stává po několik měsíců několikrát denně – potom musí dospělí začít hledat příčiny. Vyhledávání příjemných pocitů je mu totiž zřejmě útěchou v nějakém nedostatku. Stává se to však jen výjimečně. Většinou je pro ně sebeuspokojování zajímavé pouze na přechodnou dobu.

Podobné je to i s takzvanými hrami na doktora. Jsou aktuální v předškolním věku, jakmile však děti prozkoumají nejdůležitější rozdíly mezi chlapci a holčičkami, hry rychle ztrácejí svou přitažlivost. Přesto jsou to právě tyto způsoby sexuální zvědavosti, které stojí rodiče nejvíc námahy, aby zůstali klidní a trpěliví. Čím “jednoznačněji” taková situace vypadá, tím větší je jejich nejistota.

Když v dětském pokoji nečekaně uvidíme, jak chlapeček leží na zpola svléknuté holčičce, velmi snadno dětské sexualitě podsouváme naše vlastní fantazie. V prvním okamžiku tu nevidíme děti nadšené hrou na dospělé, ale dospělý milenecký pár.

To nepochopení nemůže být větší: Malé holčičky a kluky neláká sexuální rozkoš, ale jejich zvědavost a touha po napodobování. Kromě toho je to tak příjemné, cítit holou kůži, její teplo a vůni toho druhého. Děti milují tyto něžnosti a smějí je také mít!

Rodiče proto nemusí zasahovat, ale měli by jim vysvětlit, že se při takových hrách nesmí nic strkat do pochvy ani za předkožku, aby se nezranily. A že má každé dítě právo kdykoliv říct NE, když si nechce hrát.

Osvěta je, když

… jsou pocity dětí akceptovány.

Už malá miminka dávají najevo, co chtějí a co ne. V jednom okamžiku si spokojeně pobrukují, když je člověk hladí po nožičkách, a už v příštím nožky stáhnou k sobě a říkají nám tím: To už stačilo, konec se šimráním! Vnímaví rodiče tomuto upozornění porozumí a přestanou. Dodávají tím svému dítěti onen respekt, který ho bude i v budoucnosti povzbuzovat k tomu, aby jednalo podle svých pocitů. A tak dá později babičce pusu jenom tehdy, když to samo bude chtít, nebo nám dá najevo, když by bylo při koupání raději samo.

Sebevědomím dítěte však není těžké otřást. Stačí jeden nepřívětivý pohled, kterým řekneme: “No tak dej babičce přece pusu!”, nebo neuvážené: “Netvař se tak!”

Aby své rodiče nerozladilo, začne dítě přehlížet vlastní pocity. Tím není řečeno, že by proto hned neodvratně hrozilo, že může být dítě zneužíváno. Ale kdo jako dítě ztroskotá na tom, aby mohl sám rozhodovat o svém těle a sám si stanovit hranice, ten tuto nejistotu znovu zažije jako dospělý – ve svém sexuálním životě.

Proto my rodiče nemůžeme být nikdy dost pozorní. Musíme své děti podporovat v tom, aby dovedly vnímat a formulovat to, co cítí: své pěkné i nedobré pocity, záliby a averze, souhlas a odmítání – a to každý den znovu.

Osvěta je, když

… se rodiče nestydí za své zábrany.

Během sexuálního vývoje dětí vyplave u dospělých na povrch – k velkému překvapení některých rodičů – nejistota v jejich vlastní sexualitě. Muži a ženy, kteří se považovali za otevřené, najednou zjišťují, že nedokážou bez křečovitého napětí reagovat na dětskou zvědavost. Zrudnou například v okamžiku, když dvouletý chlapeček najednou spustí kalhoty a se zářivým pohledem ukáže svůj vztyčený penis. Nebo nesnášejí, když tříletá dcerka v koupelně tahá tatínka za penis. Pro některé lidi je překročením hranic už to, že si děti ve školce hrají na zahradě nahé.

Sotva co je tak individuální, jako vlastní sexuální záležitosti – a nic není tak těžké překonat, jako své sexuální zábrany. A není to ani žádoucí. Strach mnoha rodičů, kteří se domnívají, že své vlastní problémy nutně přenesou i na svoje děti, pedagogové v oboru sexuologie rozptylují. Ovšem za předpokladu, že rodiče své obavy nezasunou někam do pozadí, ale přijmou je. Když například tříletého kloučka baví neustále šimrat maminku v okolí pochvy, protože mu její chloupky připadají legrační, neměla by to žádná žena strpět proti své vůli. Může dítěti říct, že to nechce, protože některé věci jsou prostě jenom pro maminku a pro tatínka. Taková otevřenost vnáší do rodiny atmosféru, v níž si každý může stát za svými pocity i za svým studem. A to platí jak pro děti, tak i pro rodiče!

Zdroj: (Rodiče č. 1-2/2001)