Brněnský kníže Kunrat r. 1059 na lově v tomto kraji jelena pronásledoval a na vrchu, kde hrad nyní stojí, unaven si v chládku odpočinul .Tu psi jeho ve kři blízkém začali štěkati. Kníže domnívaje se, že nějaká zvěř se blíží, vyskočí, spěchá k tomu křoví, ale vidí, kterak psi ze starých dubů množství veverek ze hnízd vyplašili, tak, že těmi zvířátky stromy se jen hemžily. Kníže, jemuž lesnatá krajina velice se líbila, umínil si hrad zde založiti a jej podle množství veverek zde nalezených nazvati Veveřím.

Tak prostě líčí pověst o založení hradu Veveří tzv. veverský rukopis z roku 1739. Drobné dílko zcela v romantickém duchu neskr ývá snahu dodat hradu Veveří tu „pravou “aureolu starobylosti a slávy. O jeho neznámém autoru dnes panuje obecná shoda alespoň v tom, že se zřejmě jednalo o některého ze sinzedorfských panských úředníků, který se romantickými báchorkami snažil zavděčit své vrchnosti. Pozdější verse pří běh dále vyšperkovávaly a doplňovaly. To už je ovšem spíše látka literární. Vraťme se raději k původní versi legendy.

Na první pohled nás může zarazit nezvyklý detail. Namísto obvyklého - Byl jednou jeden král …- se tu potkáváme s přesným datem i jménem brněnského údělného knížete Konráda. Je tedy celý příběh jen smyšlenkou horlivého autora veverského rukopisu, anebo tu máme před sebou zachyceno nějaké starší lidové podání? Odpověď se možná jednou najde, pomůže ovšem spíše literárním vědcům a etnografům. Naděje, že by se tato legenda mohla pot vrdit jako věrohodný historický pramen, je téměř rovna nule.