Legenda, která se hradu Veveří úzkostlivě drží, je báchorka o ukrutenství českého krále Přemysla Otakara II. Podáváme ji doslovně tak, jak ji na konci 19.století zachytil autor Pamětí panst ví veverského farář ve Veverské Bítýšce Karel Eichler.

Roku 1265 Přemysl Otakar II., když po přemožení Uhrů česká říše stala se velmocí první třídy, cítil se dosti silným, aby zjednal moci zeměpanské proti odbojné šlechtě všestrannou platnost. Jeho hněv obrátil se r. 1265 proti rakouskému někdejšímu zemskému sudímu Otovi z Maisavy a proti českým velmožům Benešovi z Benešova, sídlem na Falkenštejně a Milotovi z Dědic, jeho bratru.

Všichni tři obvinění byvše z velezrady zatčeni jsou ve Vídni a před soud hrdelní postaveni. Ota i Beneš jsou odsouzeni k smrti, Milota z Dědic uznán za nevinného a propuštěn na svobodu a brzy na to i v důstojenství povýšen. Ota a Beneš byli po rozsudku posláni na královský hrad Veveří, kde zahynuli. Tehdy byl prý purkrabím ještě Kuna a tudíž i vykonavatelem rozsudku králova.

Někteří píší, že Ota i Beneš byli na nádvoří hradském upáleni, čemuž však těžko věřiti – už proto, že hranice snadno by byla zapálila hrad. O Otovi se ví, že se dal zakoupiti od krále Bely I V. uherského proti králi svému Přemyslu Otakarovi. O příčině, proč Beneš byl odsouzen k smrti, vypravují tuto bajku: Přemysl Otakar zahořel hříšnou láskou ku vnadné manželce Benešově; jelikož Beneš byl nepřemožitelnou překážkou ukojení sžírající vášně, dal jej král, podobně jako učinil kdysi David s Uriášem, potají násilně dopraviti na hrad Veveří a tam v žaláři stíti. Toto hanebné a neodůvodněné zabití Beneše prý bylo příčinou, proč bratr jeho Milota z Dědic r.1278 Přemysla Otakara v bitvě proti Rudolfu Habsburskému na Poli moravském v D. Rakousích zradil, tak že Rudolf vyhrál a Přemysl Otakar bídně zahynul.