Přepisujeme ji zde opět z podání bývalého veverskobítýšského faráře Karla Eichlera, který ji také převzal, a to z kalendáře Posel Moravský a Slezský na rok 1877.

Po kapitole Templářů, které r.1304 předsedal sám velmistr řádu Jakub Molay, stavěno bylo tisíci rukou po plná dvě léta u hradu a v něm a přece nebylo nic viděti, co bylo zbudováno, než kostelíček, jenž nyní dosud u stromořadí nad zámkem stojí. Zedníci museli ráno jdouce do práce, vejíti do kostelíka, tam sestoupit otvorem do podzemí, dát si zavázat oči, několikrát sebou zatočit a pak dále se nechat vést. Dlouho byli sem tam voděni, až na neznámém cíli rozvázány jim zase oči, aby mohli dále pracovat. Kámen lámán pod zemí a stavěno prý na míle cesty vesměs uvnitř země. Četní pracovníci,kteří do těch skrýší byli zavedeni, posléze nikdy více se nevrátili.
Tehdy dověděli se Templáři neprozřetelným mluvením abatyše Tišnovské, že v jejím klášteře ukryty jsou velké poklady a mezi nimi: obrovské stříbrné sochy 12 apoštolů, které byl český vévoda Břetislav zároveň s ostatky sv.Vojtěcha z Hnězdenského kostela v Polsku odvezl do Čech a schoval v kolegiálním kostele v Staré Boleslavě, odkudž dostaly se za královny Konstancie do kláštera Tišnovského,jejž byla založila.
Pokladů těch smělo se užíti jen se svolením papeže ve prospěch církve. Velmistr Templářů chtěje se zmocniti těch pokladů navedl opata Zbraslavského u Prahy, aby krále českého Václava III. přiměl k válce s Polskem a když Václav se na výpravu schystal a právě v Olomouci prodléval, přišlo poselství z kláštera Tišnovského,aby mu nabídlo poklady tam chované k vedení té svaté prý války, a odevzdalo mu i klíče od pokladů. Král v noci na 4.srpna 1306 byl vrahem od Templářů vyslaným zabit a klíče od pokladů mu vzaty.
Ještě téže noci Templáři do Tišnovského kláštera vnikli a příští noci odtud jelo 12 vozů k Veveří. U kostelíčka se zastavili. S každého vozu vystoupila jedna osoba zahalená v dlouhém bílém hábitě (jeptiška) a hned po ní vynášena z téhož vozu zase jiná osoba, též bíle zastřená a velmi těžká (apoštol stříbrný);vše provázeli Templáři do kostelíka, až se konečně za poslední osobou dvéře kostelní zavřely. Vozy odjely na hrad. Brzy na to roku 1311 řád Templářů zrušen. Uplynulo od té doby přes půl pata století. O pokladech udržely se jen temné pověsti.
R.1782 blesk udeřil do věže nad bránou, vedoucí ze stromořadí od kostelíčka do předhradí a srazil kovovou báni s pávem nad ní upevněným.Báň prohlížena. I našli v ní spražené spisy, z nichž jeden obsahoval kus seznamu nějakého pokladu, v němž i 12 stříbrných apoštolů je obsaženo,a na konci byla poznámka:

„Nyní ale chová poklad páv,
když den noci nejmíň délkou práv,
když na celém patnáctá je orloji,
ohon páva na pokladě postojí.“

Smysl toho verše byl majiteli hradu Prosperu ze Sinzendorfu, velikému milovníku věd a umění, vyložen tak, že poklad se nalézá tam, kde spočine stín pávího ohonu na věži připevněného v 15.hodinu nejdelšího dne v roce. Jelikož staří počítali počátek dne od slunce západu, byla by 15.hodina dle starého počítání 21.června dvanáctou polední (vlastně 11.) dle našeho počtu. Když dle toho výkladu dal hrabě Prosper kopati, přišli dělníci na podzemní klenutí,podobné kapli malované a z ní vedla chodba směrem ke kostelíku „Matky Boží ", mající různé odbočky. V jednom sklepení byla hrobka:obsahovala kovové rakve s těly hodnostů Templářských, pak proházené již kosti jiných mužů a ve výklencích 12 osob ženského pohlaví – patrně zbytky dělníků zde zabitých a jeptišek Tišnovských zde zazděných. Avšak stříbrných apoštolů a ostatních pokladů nenalezl hrabě. Byly už před zrušením řádu templářského jinam schovány. Hrabě na další pátrání a kopání neměl peněz. (Hrabě byl jeden z nejbohatších kavalírů! –pozn K.E.) Ostatně není vyloučena možnost, že budou poklady přece nalezeny. Verše svrchu uvedené připouští prý i ten výklad, že poklady jsou tam schovány, kde spočine o 15. hodině stín ohonu pávího, když je den nejkratší čili 21. prosince. Od slunce západu počítaje, připadá 15.hodina dle starého počtu na 7. hodinu dle počtu nového. Jelikož však slunce o Vánocích pro mlhy skoro nikdy o 7. hodině nesvítí, musí prý se počkat, až slunce vyjde!! Až sem kalendářní vypravovatel."