Den mrtvých neboli Dušičky

Pro cizince - Evropana - je oslava Dušiček asi jednou z nejexotičtějších mexických slavností. Na rozdíl od našich zvyklostí se tu netruchlí, ale slaví, hoduje a raduje. Vychází to z minulosti - smrt v Mexiku nikdy neznamenala konec: indiáni věřili, že se po smrti dostanou do dalšího světa, kde budou "žít" dál. A snad kromě centra Mexico City se prastaré tradice a zvyky spojené se svátkem mrtvých dodržují dodnes.

Mexičané věří, že duše mrtvých se v noci na Den mrtvých vracejí na zem. Pozůstalí jim tedy připraví tzv. ofertu - vyhrazený koutek v domě či bytě s jejich fotkou, spoustou květin, jejich oblíbeným jídlem a pitím (i např. pivo). Upečou tzv. chléb mrtvých (podobný mazanci nebo štole) a ten 2.11. slavnostně zakrojí a spořádají.

Noc tráví na hřbitově. Tam je všude spousta afrikánů - ten je nazýván květinou mrtvých a svou pronikavou vůní má přivést duši mrtvého na zemi a příp. až k domu pozůstalých. Na hrobu hoří v rozích obrovské, asi metrové svíce. Dál je všude spousta mečíků - bílých za zemřelé děti (jejich duše se vracejí v noci z 1. na 2. listopadu) a červených za dospělé, kteří se vracejí noc následující. Pozůstalí se kolem půlnoci shromáždí kolem hrobu, rozloží si stoličky, připravené pokrmy, nápoje a svíčky, povídají si, smějí se, zpívají a vzpomínají na mrtvého. K ránu, když usoudí, že se mrtvý už najedl dosyta, donesené jídlo spořádají a jdou se domů vyspat.

2. listopad není státním svátkem, ale většina firem svým zaměstnancům poskytuje den volna. Už několik dní před Dušičkami jsou obchody i domácnosti vyzdobeny fotkami zemřelých, květinami a kostlivci či lebkami. Nejlepším dárkem, který prý můžu od přítele na Dušičky dostat, je marcipánová lebka s mým jménem na čele. Brrr.
 

zdroj:  http://www.barevny-svet.cz
Lenka Křoustková