Strach ze zvířat

Když má dítě strach ze zvířat, která jsou skutečně nebezpečná, není to problém. Nic vás nenutí, abyste pobývali mezi pantery, žraloky nebo hady. Pokud se dítě těchto zvířat bojí, nemusíte se nutit do nedělní návštěvy v zoo. Ovšem strach ze psů nebo koček je už méně příjemný, protože v naší společnosti se kontaktu s těmito zvířaty nevyhnete. Strach z nich je většinou důsledkem špatné zkušenosti. Jediný způsob, jak tento strach překonat, spočívá v tom, že se pokusíte tuto špatnou zkušenost odhalit, budete o ní s dítětem v klidu hovořit a postupně vůči ní snížíte jeho „citlivost“. Listujte si společně knížkami nebo si čtěte takové příběhy, pohádky nebo básničky, kde tato zvířátka vystupují, učte se společně více o tom, jak žijí, jak se k nim má člověk chovat a jak je má zpovzdálí pozorovat. Potom je dítě připraveno na to, aby se mohlo k zvířeti přiblížit, případně se ho dotknout, jestliže ho budete držet za ruku, budete mu nablízku a neustále ho budete ujišťovat o tom, že je všechno v pořádku.

Některé děti mají podobně jako dospělí skutečnou hrůzu z hmyzu. Ta má – ostatně jako téměř všechny ostatní strachy – psychologické pozadí. Jedinou věc, kterou můžete udělat, je jít dítěti příkladem. To znamená nepanikařit, jakmile uvidíte sebemenšího pavoučka nebo jakmile kolem vás přelétne vosa, a naučit dítě, jak se má chovat v přítomnosti bodavého i nebodavého hmyzu. Pozorování hmyzu v přírodě je pro dítě natolik fascinující, že mnohdy stačí jen překonat strach, aby se dítě nadchlo pro pozorování malých tvorů, kteří žijí v trávě, pro obdivování pavouka, který tká svou síť, sledování mravence, který nese drobeček až do mraveniště apod.

Vaše dítě od 3 do 6 let
autor: Anne Bacus
nakladatel: Portál
Portál 2004
foto: Střípky