Cítí-li matka pohyby dítěte ve svém těle, vytváří si k němu ještě pevnější pouto. Děťátko nyní navazuje kontakt s okolním světem: kope, mává ručkama a vrtí sebou.

Klepání z břicha

Matky musejí čekat polovinu těhotenství, než můžou poprvé své děťátko ucítit. Od tohoto okamžiku už nikdy nenastane delší „přestávka ve vysílání“ – děťátko rozvíjí svou vlastní „řeč“, jejímž prostřednictvím své mamince sděluje, co cítí a jak se mu vede. Rozumět jeho způsobu vyjadřování není tak těžké. Je potřeba jen dobře naslouchat, abychom jeho něžné signály dobře přijímali.

Děťátko, kde jsi?

Abychom měli lepší představu o tom, jakou polohu dítě v břiše zaujímá, můžeme se nyní pokusit ji nahmatat. To je většinou možné až po 28. týdnu. V té době je už dítě tak velké, že se nemůže rychle přesunout do jiné polohy. Obvykle jsou jeho záda tam, kde matka necítí žádné kopání. Pokud tedy vidí nebo cítí jeho nožičky vepředu na břichu, jsou jeho záda rovnoběžná s její páteří.

Zhruba od 34. týdne se děťátko v matčině těle uvelebí hlavičkou dolů. Zaujme tak přirozenou porodní polohu. Pokud se tak dítě nenatočí, mluví se v odborném žargonu o „poloze koncem pánevním“. Mnoho takových dětí se však ještě do 37. týdne do správné porodní polohy otočí.
Pokud se to však nestane, gynekolog a porodní asistentka si se ženou pohovoří o tom, jaká opatření lze zkusit – vnější otočení, indický most. Při vnějším otočení se gynekolog pokusí krátce před termínem porodu v porodnici dítě otočit do správné polohy. Indický most: Pod vedením porodní asistentky nebo lékaře se provádí cvičení, které dítěti (v 34.–36. týdnu) pomůže přesunout se do správné polohy.

První nápovědou pro polohu děťátka je tvar břicha. Většina dětí leží v břiše podélně. Pak má břicho tvar podlouhlého oválu. Zřídka se stává, že se děťátko uvelebilo napříč – v tom případě má břicho odpovídající tvar. S trochou cviku je v posledních měsících těhotenství možné děťátko zvenčí nahmatat. Nejlépe to jde, když při tom žena uvolněně leží.
Uvedeme pár rad, jak můžete sama zjistit, jak právě děťátko leží:

Zadeček má měkký a spíše zašpičatělý – jako by byl prodloužením nožiček. Nachází se u děťátka o něco níže pod místem, kde nejčastěji kope do stěny břicha. U dětí v normální porodní poloze lze tedy zadeček najít v horní části břicha.

Zádíčka jsou obvykle tam, kde necítíte žádné pohyby. Položte obě ruce na své břicho a pátrejte prsty po dlouhé, měkké části těla. Jednou rukou ucítíte prstíčky děťátka – působí dojmem, jako by tam byli motýli. Pod druhou rukou je naproti tomu klid – tam leží zádíčka. Ucítíte je většinou na pravé nebo levé straně břicha. Některé děti nicméně také leží zády paralelně k páteři matky – u jiných je to právě naopak.

Hlavička děťátka se nachází ve spodní oblasti břicha. Položte tam obě ruce. Pohybujte jimi jemně sem a tam a ucítíte tvrdší ovál hlavičky. Můžete však v dolní části břicha i jemně tlačit jednou rukou na břišní stěnu a také můžete kulatý tvar hlavičky ucítit.

Ne každé matce se podaří polohu děťátka zjistit. Je to pochopitelné, protože každé děťátko se uvelebí svým vlastním způsobem.

Pokud by chtěl pohyby dítěte ucítit otec, musí mít trochu trpělivosti. Děťátko cítí i jeho něžnou náklonnost.

z knihy nakl. Portál, 2003, brož., 80 s., 119 Kč
Gertrud Teusen, Iris Goze-Hänel
Prenatální komunikace