Mentální anorexie

Mentální anorexie patří do skupiny psychosomatických chorob, kterým říkáme poruchy příjmu potravy. Kromě mentální anorexie jde o bulimii, chorobné přejídání,....

O anorexii se zmiňoval již Hippokrates a Galén (Poruchy příjmu potravy, Fr.D.Krch, Grada Publishing, 1999). První věrohodně popsané případy mentální anorexie se objevují až ve druhé polovině 19. století.

Touto poruchou trpí nejčastěji dívky, asi v 95%, a to ve věku 16-25 let. Výjimkou není ani anorexie zjištěná u dívky po 13.roce věku nebo dokonce až po 40. roce věku.

Příčina onemocnění

- není jednoznačná, většinou jde o komplex celé řady faktorů především z oblasti psychické a sociální. Jde převážně o dívky (budu mluvit o dívkách, protože právě ony jsou nejčastěji postižené, platí to ale i o chlapcích) úspěšné, inteligentní, často z dobrých rodinných poměrů. Bývají v kolektivu oblíbené, nemívají žádné problémy. Zlom často nastává právě v období puberty. Někdy stačí nešetrná poznámka o vzhledu dívky, že se z ní stává ženy, že začíná mít prsa apod. Dívka si náhle uvědomí, že se zakulacuje, že ztrácí svou dětskou postavu a to ji může přimět k držení diety. Nebo dívka vyniká ve sportu. Utrpí úraz, kdy je na čas vyřazena z tréninku. Její výkon po návratu není takový jaký by chtěla. Mohlo se stát, že v době klidu i pár kilo přibrala, což ji vyděsí a přiměje ke kontrole váhy a nějaké té dietě. Výkon ale nestoupá a dívka se uchyluje ještě k tvrdším opatřením, což postupně může vyústit až v poruchu příjmu potravy. Někdy stačí jen výskyt obezity v rodině, kde se dívka snaží, aby nedopadla jako rodiče a kontroluje svůj příjem potravy. V jiném případě může jít o dívku, na kterou rodiče neměli nikdy čas, spoléhali vždy na to, že se dobře učí, že nemá žádné problémy apod. Dívka se snaží odmítáním potravy na sebe upoutat pozornost.

Zkrátka odmítáním potravy se dívka vždy snaží “řešit” nějaký problém. Není už první v nějaké věci a tak se snaží najít něco, nad čím by měla kontrolu.

Rychlost rozvoje onemocnění je různá, někdy dívka náhle zhubne během krátké doby, jindy hubne pozvolna, tak že si toho dlouhou dobu nemusí nikdo z okolí všimnout.

Příznaky:

Jak vůbec anorexii poznáme?

• Hlavním příznakem bývá úbytek hmotnosti pod 15% normální tělesné hmotnosti nebo BMI 17,5 (kg/m²) a nižší.
• Změna v chování ve vztahu k jídlu (dívka odmítá společná jídla, vymlouvá se na učení, nevolnost nebo že už jedla), vyhýbá se jídlům, “po kterých se tloustne”.
• Projevuje nadměrný strach z tloušťky, má zkreslenou představu o svém těle; připadá si silná, i když objektivně je normální nebo dokonce hubená.
• Užívání projímadel, diuretik (léky na odvodnění), anorektik (léky snižující chuť k jídlu), nadměrné cvičení
• Zastavuje se růst, pubertální projevy bývají opožděny nebo se vůbec nevyvíjí (prsa), ztráta menstruace nebo poruchy menstruačního cyklu (dnes však díky hormonální antikoncepci i značně podvyživené dívky menstruují)
• Psychické změny – deprese, dívka bývá plačtivá, podrážděná, nesoustředěná, uzavírá se do sebe, ztrácí zájem o společenské dění, její pozornost je soustředěna výhradně na jídlo.

Dochází tedy k poruchám jak v oblasti fyzické, tak i psychické a sociální.

K fyzickým (zdravotním) následkům hladovění a intenzivních diet patří především:

• zimomřivost, snížená tělesná teplota, nízký tlak a s tím související závratě
• celková únavnost, svalová slabost a spavost, poruchy spánku
• zažloutlá, praskající pleť, zvýšený růst ochlupení po celém těle, řídké suché a lámající se vlasy
• zvýšená kazivost zubů
• snížená funkce střev – zácpa
• nepravidelná menstruace až vymizení menstruace
• srdeční obtíže, zejména nepravidelný tep (arytmie), oslabený krevní oběh, chudokrevnost, zvýšená hladina cholesterolu v krvi
• dehydratace, rozvrácení minerálního metabolismu, hrozí až selhání ledvin
• odvápnění kostí, ty jsou pak více ohroženy zlomeninou
• oslabení celkové obranyschopnosti organismu
• u mladých dívek se může zpomalit růst a opozdit puberta

Mezi nejčastější psychické důsledky hladovění patří:

• pokleslá, depresivní nálada, podrážděnost
• namísto posílení sebevědomí přibývá nejistoty a úzkostných prožitků. I malé problémy se zdají být neřešitelné
• poruchy koncentrace, nesoustředěnost
• v myšlenkách se anorektičky neustále zabývají jídlem, roste nutkání přejídat se, rádi vaří, sbírají recepty a “vykrmují” druhé, zatímco samy se jídla většinou ani nedotknou. Připadají si pak úspěšnější, když se dokážou omezovat)
• ztrácí zájem o okolí (uzavírají se do sebe, vzrůstá egocentrismus), o sex a vše, co se bezprostředně netýká jídla. Vyhýbají se společnosti a společenskému dění, dostávají se do konfliktů s rodiči, přáteli; narůstá vztahovačnost.

Pokud stav rozvinuté anorexie trvá neléčený delší dobu, může dojít až k těžkému nezvratnému poškození organismu s trvalými následky, či dokonce až k smrti.

Rizikové zájmy (zaměstnání, aktivity) – baletka, modelka ,...???

Pokud se anorektička začne léčit včas, má větší šanci na vyléčení a nemusí si do budoucna nést žádné následky. Délka léčby je rovněž různá. Záleží na věku pacientky, na vážnosti stavu, na podpoře v rodině a na mnoha dalších faktorech. Léčba může trvat několik týdnů, měsíců, roků nebo nemusí dojít k vyléčení vůbec.

Terapie

Je-li dívce méně než 18 let, mohou do terapie zasáhnout rodiče. Pokud je však dívka plnoletá, nemohou rodiče rozhodnutí dívky léčit se či neléčit se nijak ovlivnit.

Terapie může probíhat u lehčích případů ambulantně, v těžších případech je nutná hospitalizace na psychiatrické klinice, popř. na jednotce intenzivní péče se zavedením umělé enterální či parenterální výživy. Troufám si říci, že téměř vždy je ale nutná odborná péče, jen výjimečně se ze stavu anorexie může dostat dívka sama.

Cílem léčby je v prvé řadě dosáhnout optimální tělesné hmotnosti a zároveň se naučit normálnímu chování ve vztahu k jídlu. Velkou oporou a pomocí mohou být rodiče, partneři, přátelé. Důležité je, aby tito blízcí byli s problematikou správně obeznámeni, neboť není jednoduché poznat, jestli poskytnutá pomoc je správná nebo není. Na psychiatrické klinice VFN v Praze Ke Karlovu 11 se konají každou středu v měsíci sezení s rodiči a partnery anorektiček a bulimiček, kdy mají možnost dostat kvalifikovanou radu a pomoc od PhDr. Fr.D.Krcha, který se poruchami příjmu potravy zabývá.

Mgr. Lenka Mičová