MUDr. Jarmila Seifertová, dětská lékařka z Kladna: “Dvě děvčata, středoškolačky, 16 a 17 let, propadla svodům drog. Přišla se ale osvíceně poradit, jak se mohou chránit . Doporučila jsem jim očkování proti žloutence typu A a B jako základní krok a hned jsem provedla odběr krve, abych vyloučila již přítomnou infekci. Že nemají používat injekční stříkačku již jednou použitou, samozřejmě již dávno vědí, nejsou přece tak hloupé. Že se mají vyvarovat nechráněného styku, jsem ani nestačila říci. Obě děvčata byla v té době zdravá, virem hepatitidy neinfikovaná. Za 5 měsíců obě opět přišla do ordinace. Jedna ze strachu po úmrtí kamaráda na žloutenku, druhá pro zánětlivé onemocnění kůže . U obou jsem zopakovala své rady a provedla kontrolní odběr krve. Obě děvčata onemocněla hepatitidou . Jedna se dnes léčí interferonem a spolupracuje. Druhá léčbu odmítla, protože slyšela, že se někdo uzdraví i sám. Připomněla jsem jí úmrtí jejich kamaráda, ale odpověděla mi, že kamarád byl hloupý a jí se nemůže nic takovéhostát.”

Souhrnná čísla Světové zdravotnické organizace a domácí statistiky dokazují, že nejvíce ohroženou skupinou nákazou virovým zánětem jater typu B - hepatitidou typu B - jsou v rozvinutých zemích zejména mladí lidé mezi 15 a 24 rokem života. V rozvojových zemích onemocní nejčastěji děti, ve vyspělých zemích, mezi které patří i Česká republika, dospívající a dospělí. V České republice bylo v roce 2000 hlášeno celkem 604 nových případů tohoto závažného infekčního onemocnění. Snížila se nemocnost u nejmenších dětí a starších osob, alarmující je však skutečnost, že stále vzrůstá počet onemocnění u osob ve věku 15 - 24 let. V roce 2000 bylo v této věkové kategorii registrováno celkem 252 případů. Kromě rizikového sexuálního chování se v této skupině populace uplatňují i další způsoby přenosu, zvláště intravenózní (nitrožilní) užívání drog, tetování či piercing.

Právě neodborně prováděné piercing a tetování se v poslední době stávají častým zdrojem nákazy, což dokazuje i příběh dvacetileté Andrey, studentky vysoké školy, která odjela během prázdnin se spolužáky pracovat do Německa. Před návratem domů si nechala na památku udělat malé tetování. Před Vánocemi se jela učit domů k rodičům. Po pár dnech se začala cítit špatně, zvracela a byla velmi unavená. Jednou ráno zjistila, že má zažloutlá bělma očí. Otec ji okamžitě odvezl do nemocnice, kde lékaři konstatovali nakažení hepatitidou typu B. Kvůli jednomu malému obrázku musela Andrea podstoupit spoustu vyšetření a dlouhou léčbu. Školu musela na rok přerušit, nesmí sportovat, zajít si na skleničku a drží velmi přísnou jaterní dietu.

Světová zdravotnická organizace doporučila všem zemím, aby zařadily očkování proti virové hepatitidě B do očkovacích programů dětské populace. Od července loňského roku se i u nás v rámci pravidelného očkování vakcinuje proti hepatitidě B, avšak ze státních prostředků se hradí pouze kojencům a dvanáctiletým.

Pro všechny ostatní je možnost nechat se očkovat dobrovolná a očkování si každý musí uhradit sám. Očkování proti hepatitidě typu B se skládá ze tří dávek. Výhodnější je však použití kombinované vakcíny proti žloutence typu A i B. Nejen z důvodu, že získáme ochranu proti oběma nemocím najednou, ale snížíme také počet injekcí, získáme vyšší hladinu protilátek a očkování je i o něco levnější než v případě použití monovalentních vakcín.

Očkování je jedinou ochranou, kterou se můžeme infekčním onemocněním bránit, a proto je částka, kterou za očkování vydáme, dobrou investicí, jež nám pomůže ochránit naše zdraví na celý život. To potvrzují i lidé, kteří hepatitidami už onemocněli a litují, že se včas očkovat nenechali.

Virus hepatitidy B je stokrát nakažlivější než virus HIV. K nákaze stačí, aby se do těla dostalo 0,00004 ml krve. Nakazit se lze dokonce krví několik týdnů zaschlou. Na světě dnes žije asi 400 milionů nosičů viru hepatitidy typu B a každý rok se nově nakazí 50 milionů lidí. Asi dva miliony lidí ročně zemřou v důsledku této infekce na jaterní cirhózu (každý pátý nosič viru) nebo na rakovinu jater (každý dvacátý nosič viru).

Že je možné nakazit se hepatitidou B používáním společné injekční jehly mezi lidmi užívajícími drogy, je známo, ale v posledních letech epidemiologové zaznamenávají, že se zvyšuje počet malých dětí poraněných o pohozenou použitou jehlu na pískovišti. V loňském roce se v Praze, ale i jiných městech, objevilo několik případů, kdy se lidé poranili o pohozenou jehlu v taxíku či autobuse. V případě poranění o odhozenou injekční jehlu musí postižený člověk ránu ihned vymýt, vydezinfikovat a vyhledat lékaře.

Projevy nemoci jsou podobné jako u hepatitidy typu A, průběh je ale často závažnější.

K typickým příznakům patří stavy podobné chřipce: slabost, celková únava, bolesti kloubů, nechutenství, nevolnost a také charakteristicky žluté zabarvení pokožky, očního bělma, tmavá moč a světlá stolice, může se objevit i vyrážka.
Hepatitida typu B je záludná tím, že typické příznaky má pouze třetina nemocných dospělých. Nemocní, u kterých se hepatitida navenek neprojeví, jsou významným zdrojem nákazy pro své okolí a v těchto případech je mnohem větší riziko, že se nemoc stane chronickou. Chronický průběh této choroby je mnohem nebezpečnější než průběh akutní. U malých dětí je procento, kdy nemoc probíhá bez charakteristických příznaků, ještě mnohem vyšší - u novorozenců a dětí do 5 let nemoc zpravidla proběhne zcela bez příznaků. Tito pacienti jsou vystaveni vysokému riziku vzniku jaterní cirhózy a rakoviny jater.

Hepatitida se může přenášet i z matky na dítě, což dokazuje i skutečnost, kdy se u zdánlivě zdravé těhotné ženy laboratorním vyšetřením z krve prokázalo onemocnění hepatitidou B, ačkoliv neměla žádné příznaky a obtíže. Dle platného doporučeného postupu byl chlapec ihned po narození očkován a kontrolován. Bohužel ani včasně zahájené očkování nezabránilo přenosu hepatitidy B na dítě a chlapec se nakazil. Následovala řada lékařských vyšetření a opakovaných odběrů krve. Dlouhá, nepříjemná a také nákladná injekční léčba 3x týdně po dobu 3 měsíců měla virus zničit, ale chlapec bohužel musel celou sérii léčby opakovat. 3 x týdně procházel i s matkou nepříjemným stresem při aplikaci injekce, a 1 x týdně při odběru krve. Dnes je tento čtyřletý chlapec bez známek pokračujícího onemocnění. Ve stejné rodině se narodil druhý chlapec. Byla provedena všechna opatření, aby se zabránilo přenosu infekce z matky na dítě. Lékaři chlapce pravidelně kontrolovali a zdálo se, že k přenosu nedošlo. Ve 3 letech však při kontrolním vyšetření zjistili aktivní infekci virové hepatitidy B. Nyní následuje celá, pro dítě velmi stresující, léčebná procedura znovu. Teď je však opravdu pozdě, aby matka litovala. Neustále opakuje, že se měla proti hepatitidě B nechat preventivně očkovat.

DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

Virus hepatitidy B se z akutně nakaženého ale i z chronického nosiče viru bez příznaků nemoci přenáší krví a dalšími tělesnými tekutinami jako jsou sperma, poševní sekret, slina, menstruační krev, apod. Podmínkou přenosu je průnik viru z infikované tělesné tekutiny do krevního oběhu příjemce, třeba i drobnou rankou na ruce. K přenosu totiž stačí nepatrné množství krve, které pronikne drobnou oděrkou, škrábancem nebo vpichem do krve zdravého člověka. Riziko nepřímého přenosu představují také nástroje kontaminované krví obsahující virus hepatitidy B.

Existuje několik nejrizikovějších způsobů přenosu nemoci:

• Přenos pohlavním stykem (hetero- i homosexuálním) patří dnes mezi nejčastější. Virus při něm proniká sliznicí pohlavního ústrojí.
• Nitrožilní aplikací drog a poraněním o použité pohozené injekční jehly. K případům poranění i nejmenších dětí dochází prakticky v průběhu celého roku ve všech krajích České republiky. Osoby drogově závislé jsou v riziku hepatitidy A, B ale i C. Proti hepatitidě C očkovací látka zatím bohužel neexistuje.
• Neodborně prováděné tetování, piercing bez použití sterilních nástrojů a v podmínkách umožňujících přenos nákazy.
• Používáním společných hygienických potřeb: typickým příkladem přenosu infekce je, když si syn půjčuje od otce holící strojek. Nebezpečné ale může být i používání stejného zubního kartáčku mezi několika lidmi.
• V České republice klesá počet případů, kdy k přenosu infekce došlo při krevní transfuzi a různých výkonech a operacích v nemocnicích. Pozor však na případné ošetření v zahraničí, zvláště v rozvojových zemích.
• K přenosu může také dojít z matky na dítě při porodu. Ženy, které se nakazí v těhotenství a u nichž onemocnění probíhá bezpříznakově, mohou nakazit plod - virus proniká do organismu novorozence nejčastěji během porodu, vzácněji před porodem.

Po infekci virem žloutenky typu B může dojít k situaci, kdy organizmus infekci zvládne a uzdraví se a nemocnému nehrozí žádné závažné zdravotní komplikace. Problémy nastávají u nemocných s chronickou formou žloutenky typu B, při níž člověk nedokáže virus eliminovat. Chronická forma žloutenky typu B má dvě podoby. U první dochází k množení viru v jaterní buňce a k jejímu následnému rozpadu. Rozpadlé buňky postupně nahrazuje vazivo a výsledkem je jaterní cirhóza. Proces přeměny jaterních buněk na vazivovou tkáň je dlouhodobý. Může trvat od 2 do 15 let. Jaterní cirhóza je závažné onemocnění, které značně omezuje funkci jater. Dalším důsledkem může být vznikprimární rakoviny jater. Vztah mezi prodělanou infekční žloutenkou typu B a vznikem primární rakoviny jater je dnes již nade vší pochybnost prokázán.

Ve druhé formě žloutenky typu B se množení viru v jaterní buňce zastavuje a virus přežívá v jádře buňky. Pacienty potom označujeme jako nosiče viru hepatitidy B. I oni mohou onemocnět jaterní cirhózou. Daleko častěji však u nich probíhají velmi mírná zánětlivá postižení jaterní tkáně a jejich ohrožení není tak bezprostřední jako u nemocných s cirhózou.

zdroj - EPIDAT, SZÚ, Tisková zpráva, 2002