Klíšťový zánět mozku a mozkových blan je zánětlivé onemocněnícentrálního nervového systému, jehož původcem je virus ze skupiny arbovirů, přenášený klíštětem. Člověk může být napaden larvou, nymfou i plně vyvinutým klíštětem, zvaným imago. Infekce se šíří především přisátím infikovaného klíštěte, ale může k ni dojít i při požití mléka infikovaných zvířat, nejčastěji koz. Rovněž jsou známy i nákazy laboratorních pracovníků.

Klíšťová meningoencefalitida je typická nákaza s přírodní ohniskovostí, to znamená, že její výskyt je vázán na přírodní lokality - ohniska, vhodné pro přežívání klíšťat a také zvířat, ve kterých virus přežívá a pomnožuje se (tzv. rezervoárová zvířata). Rizikovými oblastmi jsou většinou listnaté nebo smíšené lesy v nižších polohách (do 700 m nadmořské výšky), zejména s hustým porostem. Takovými oblastmi jsou i typická rekreační území v okolí řek, např. Berounky, Vltavy, Sázavy, Dyje. V některých přírodních ohniscích nákazy je virem infikováno 0,5 - 5 % klíšťat, ale byla zjišťována i vyšší procenta promořenosti klíšťat.

Výskyt

Pro výskyt onemocnění klíšťovou meningoencefalitidou je typická sezónnost, související s cyklem aktivity klíšťat. Ten zahrnuje období od dubna do poloviny října, s maximální četností klíšťat počátkem června, jejich postupným ubýváním v červenci a v srpnu a druhým zvýšením četnosti v září.

Výskyt onemocnění v jednotlivých letech je závislý na množství klíšťat, ale i na počasí, které ovlivňuje kontakt lisí s přírodním prostředím (rekreace, zájmové aktivity v přírodě apod.) významné je též množství drobných rezervoárových zvířat, např. při přemnožení hlodavců dochází ke zvýšenému výskytu klíšťové encefalitidy v následujícím roce.

vnímavost a přenos

Vnímavost k nákaze je všeobecná, častěji onemocnění dospělé osoby. Lidé, žijící trvale v ohnisku nákazy, prodělávají často lehkou (inaparentní) nákazu. Pouze 30 - 40 % infikovaných osob zjevně onemocní.

Klíšťová meningoencefalitida patří mezi přenosná onemocnění, jejichž frekvence není častá (nemocnost cca 6/100 000 obyvatel), avšak je provázena závažným klinickým průběhem a často přetrvávajícími zdravotními obtížemi. Diagnóza se opírá o epidemiologickou anamnézu (tj. přisátí klíštěte, popř. pobyt v endemické - rizikové oblasti) a o klinický, často dvoufázový průběh. Průkaz viru se běžně neprovádí, diagnózu potvrzuje zjištění protilátek proti viru, které se v krvi objevují v určitých časových intervalech.

inkubační doba

Inkubační doba, to je doba od přisátí klíštěte ke vzniku prvních příznaků onemocnění, trvá 7 - 14 dnů (rozpětí 2 až 4 týdny). Typické onemocnění probíhá ve dvou fázích: v prvé fázi se objevují horečky, bolesti hlavy, malátnost, nevolnost, bolesti v kloubech. Tato fáze trvá 4 - 15 dnů. Toto stadium je někdy nevýrazné, a pak se přechodí. Druhá fáze nastupuje po několikadenním (8 -15 dny klidovém období, kdy se nemocný cítí lépe. Poté se objeví opět horečky a v různé intenzitě příznaky postižení centrálního nervového systému: bolest hlavy, zvracení, meningeální příznaky (tuhost svalstva šíje), poruchy paměti, dezorientace, poruchy spánku, svalový třes, závratě, obrny nervů. U nejtěžší formy se v různých fázích nemoci (někdy i po poklesu teplot nebo v rekonvalescenci) mohou vyvinout obrny (asi u 7 % nemocných) a dojít k selhání životně důležitých center a ke smrti (asi u 1 %).

průběh

Těžší průběh onemocnění bývá u starších lidí. Intenzita příznaků závisí i na fyzické námaze nemocného, u všech postižených je proto nezbytný klid na lůžku a podpůrná léčba podle příznaků nemoci. Byly pozorovány i lehčí formy nemoci ve druhé fázi u těch lidí, kteří v prvé fázi onemocnění nebyli vystaveni tělesné námaze. Po prožití onemocnění klíšťovou meningoencefalitidou mohou přetrvávat obrny (parézy) nebo dlouhotrvající drobné neurologické poruchy. Nepříjemným a někdy dlouhotrvajícím následkem bývají např. poruchy spánku, schopnost soustředit se, lability, nálady apod. Bez následků bývají především formy s menším rozsahem postižení mozku (forma meningeální). Doba rekonvalescence po onemocnění je proto individuálně dlouhá.

Vzhledem k uvedeným epidemiologickým i klinickým charakteristikám onemocnění klíšťovou meningoencefalitidou je zřejmé, že zásadní význam mají opatření směřující k účinnému předcházení vzniku nemoci.

ochrana

Velmi důležitá je osobní ochrana jednotlivce před napadením klíštětem. Při pobytu v přírodě je každý člověk vystaven nebezpečí, že klíšťata, která jsou na stéblech trávy a listech keřů, se zachytí na jeho kůži nebo oblečení. Poté lezou po těle a hledají vhodné místi k přisátí. U dětí je to kdekoliv na těle, u dospělých osob vyhledávají místa s jemnější kůží - v podpaží, tříslech apod. Čím déle je klíště přisáto, tím větší riziko přenosu viru a vzniku nemoci - klíšťového zánětu mozku, ale i např. lymfské boreliózy. Klíště proniká pokožkou hostitele pomocí bodce, opatřeného háčky. Přitom vypouští sliny, které obsahují anestetické (znecitlivující) látky, takže sání nebolí. Po skončení sání, které může trvat i několik dnů, se mnohonásobně zvětší objem klíštěte, které se nakonec samo pustí a odpadne.

Abyste předešli přichycení klíštěte, případně klíště správně odstranili, snažte se dodržovat tyto zásady:

• V přírodě noste vhodné oblečení světlé barvy s dlouhými nohavicemi a rukávy, které by měly přiléhat k zápěstím a kotníkům. Lepší je materiál hladký, na kterém se klíště obtížněji přichytí. Kalhoty je doporučeno nosit zastrčené do vyšších bot.
• Nekryté části těla a oblečení můžete postříkat repelentními a insekticidními přípravky, které odpuzují nebo i hubí hmyz a klíšťata - jako např. Diffusil H (na domácí zvířata Diffusil V) nebo Autan. Účinná látka u Diffusilu působí i po opakovaném vyprání.
• Často prohlížejte kůži těla, aby bylo možno včas odstranit lezoucí nebo již přisáté klíště. Po návratu z lesa pečlivě zkontrolujte pokožku těla včetně vlasaté části - u dětí nejlépe při koupání. Toto se doporučuje provádět nejméně jedenkrát za 24 hodin. Prohlédnout je třeba i oděv a psa nebo jiné zvíře, které bylo v přírodě, a objevíte-li přisáté klíště, opatrně ho odstraňte.
• Klíště odstraňujeme v gumových nebo latexových rukavicích, protože potřísnění drobných oděrek na kůži obsahem např. přetrženého klíštěte může vést k přenosu nákazy. Klíšťata se dobře odstraňují pinzetou. Je třeba ho uchopit co nejblíže bodavého ústrojí, tj. co nejtěsněji u kůže, a pomalu, ale vytrvale táhnout. Pokud klíště uchopíme v půli těla, dojde snadno k jeho přetržení a hlavička zůstane v kůži, čímž se obsah dostane do ranky po bodnutí. U dříve doporučovaného točení klíštětem ve směru hodinových ručiček hrozí rovněž přetržení klíštěte, a proto tento způsob již neradíme.
• Riziko kontaminace a infekce hrozí i při odstraňování klíšťat ze psů a koček. Použijeme elektrotechnický banánek "krokodýl" a jeho snadným pootočením klíště odstraníme.
• Potření přisátého klíštěte tukem nebo olejem nemá odborné opodstatnění. Na přisáté klíště přiložíme vatu namočenou do Jodisolu nebo jodové tinktury, což zabezpečí jak dezinfekci rány, tak usmrcení klíštěte. Likvidaci vytaženého klíštěte provádíme ponořením do výše uvedených dezinfekčních roztoků a poté spláchnutím. Klíště nepálíme ani nerozmačkáváme.
• Velmi důležité je provedení dezinfekce kůže, např. Jodisolem event. Jodonalem B jak před, tak i po odstranění klíštěte, samozřejmě opět v rukavicích.

Nejúčinnější ochranou proti onemocnění klíšťovým zánětem mozku je aktivní imunizace - očkování.

Očkovací látka obsahuje mrtvý, tzv. inaktivovaný virus, který se nemůže v organizmu pomnožit. Každá dodávka vakcíny je testována na nepřítomnost živého viru klíšťové encefalitidy a jiných virů. Vakcínou je možno očkovat jak děti, tak dospělé. U malých dětí je nutné zvážit aktuální riziko nákazy a dle toho provést očkování, které je možné od 1 roku života.

Základní očkovací schéma je rozděleno do 3 dílčích dávek:

1. dávka, se kterou se má začít v chladných měsících roku

2. dávka následuje za 1 - 3 měsíce (lze i za 7 dnů) po první dávce. Pokud se očkuje v době výskytu klíšťat, tj. v teplém období roku, zkracuje se interval mezi 1. a 2. dávkou na 14 dnů.

3. dávka za 9 - 12 měsíců po 2. dávce (lze i za 21 dnů a následně za 9 - 12 měsíců čtvrtou dávku)

Přeočkování - revakcinace - je doporučována za 3 - 5 (8) let.

Aby bylo dosaženo plnohodnotné imunity již před začátkem sezónní aktivity klíšťat, doporučuje se, aby byla 1. a 2. dávka vakcíny aplikována v zimních měsících, tj. v době od října do března. Podle epidemiologických zkušeností je pak 95 % osob chráněno proti klíšťovému zánětu mozku po dobu cca 1 roku, tj. do doby, kdy má být podána 3. injekce zabezpečující u více než 97 % očkovaných osob imunitu na další 3 roky.

Jedna dávka vakcíny nezaručuje ochranu proti infekci virem klíšťového zánětu mozku.

O očkování se poraďte se svým lékařem, s lékařem epidemiologem na příslušné hygienické stanici, u dětí vždy s dětským lékařem.

Vakcína musí být uložena při teplotě +2 až +8 stupňů Celsia, aby nedošlo ke ztrátě její účinnosti.

Očkování proti klíšťovému zánětu mozku patří k tzv. nadstandardnímu očkování, tj. není povinné, hradí si ho každý sám (event. vybrané zdravotní pojišťovny).

Pasivní imunizace - je doporučována u osob, které nemohou z různých důvodů absolvovat aktivní očkování a budou vystaveny riziku nákazy. Spočívá v podání tzv. hyperimunního imunoglobulinu (FSME Bullin), tj. preparátu obsahujícího ochranné látky neutralizující virus v případě nákazy. Ochrana tímto preparátem je však pouze krátkodobá a trvá jeden měsíc. Podává se množství dle hmotnosti pacienta.

Tento preparát lze podat též neočkovaným osobám, u kterých došlo k přisátí několika klíštat v endemické oblasti - tj. takové, kde se onemocnění klíšťovým zánětem mozku vyskytuje. Pak je nutné FSME Bullin podat do 96 hodin po přisátí klíšťat, nikdy ne později. Proto je třeba včas kontaktovat ošetřujícího lékaře. Tento preparát nehradí pojišťovna.

Mapa: Počet onemocnění klíšťovou encefalitidou v ČR v roce 1995 (podle okresu nákazy)

Nejvyšší počet onemocnění klíšťovým zánětem mozku bývá každoročně hlášen z jižních Čech, další četnost onemocnění je patrná z přiložené mapky (SZÚ).

V Evropě jsou oblasti se zvýšeným výskytem infikovaných klíšťat zejména na území České republiky, Slovenska. Maďarska, Chorvatska, Polska, Slovinska a Rakouska.

STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV