Pohyb a přetěžování pohybového systému

Známe-li pohybovou aktivitu dětí, nepřekvapí nás jejich celodenní neúnavné běhání, skákání a hopsání, což představuje i několik tisíc kilometrů denně. Dříve lidé chodili po přirozeně tlumících podložkách jako je tráva, písek, lesní půda atd. Dnes chodíme po betonu, dlaždicích, asfaltu, takže pohybový aparát je permanentně vystaven tvrdým dopadům na podložku. V poslední době, kdy již lze měřit průběh tlaků mezi nohou a obuví, bylo potvrzeno, že chůze po tvrdém povrchu se projevuje v patě dvou až čtyřnásobným zvýšením tělesné hmotnosti, při běhu je toto přetížení čtyř až šestinásobně větší.

Nadměrným přetěžováním samozřejmě trpí celý pohybový systém, což se nejčastěji projevuje předčasným opotřebováním kostí, kloubů a kloubních chrupavek dolních končetin a poškozením páteře. Snad nejlepší prevenci proti těmto potížím představuje správná konstrukce spodku obuvi, tzn. mezipodešev a podešev s dobrými tlumicími vlastnostmi (např. EVAc, PUR, pryž). Velmi oblíbené jsou anatomicky tvarované stélky (fusbety), vyrobené z pružných materiálů, které dokonale rozdělují zatížení na celou plochu nohy a tlumí nárazy při chůzi.

Dost závažným prohřeškem proti zdraví dítěte jsou právě různé násilné podpory podélné klenby nožní, které občas bývají vyžadovány u obuvi pro nejmenší děti. Každé dítě, pokud není postiženo v době nitroděložního vývoje nějakou poruchou, se narodí s vytvořenými podélnými i příčnými nožními klenbami. Protože je však kostra nohy dítěte vytvořena převážně z měkkých a poddajných chrupavek, opatřila příroda mladý organismus fyziologickými prostředky ochrany. Oblasti klenutí chodidel mají malé děti vyplněny tukovými polštářky, protkanými pružnými a přitom pevnými vazivovými pruhy, které vykonávají funkci jakési přírodní ortopedické vložky, která má za úkol chránit vyvíjející se nožní klenbu před možným přetížením, a tím i možnou deformaci. Dětská noha proto vypadá jako noha plochá, což často rodiče mylně považují za ortopedickou vadu. Tyto tukové polštáře vykonávají svou podpůrnou a ochrannou funkci potud, pokud nejsou dokonale vyvinuty a na zatížení přizpůsobeny všechny vazy a svaly nohy. Jak tukové výplně postupně mizí, objevují se klenby i na povrchu nohy. Tento proces involuce tuku bývá ukončen až ve věku kolem čtyř až šesti let.

Pronace

K vývojovým tendencím nohou nejmenších dětí patří vbočené vykřivení patní části, tzv. pronace.

Pronace má za následek, že vnitřní strana nohy nese větší hmotnost než vnější. To vede k nerovnoměrnému namáhání svalů dolní končetiny a tedy ke zvýšené únavě. Problémy jsou pak se samotnou obuví. Není-li spodek dostatečně pevný a obuv vybavena dostatečně pevným a pružným opatkem, dokáže dítě velmi brzy “sešmajdat” svršek i spodek obuvi z vnitřní strany tak, že obuv doslouží dříve, než by musela. Blahodárně působí již jednoduché, nepříliš hluboké patní lůžko, které nenásilně napomáhá držet patu ve správném postavení. Tendenci k popsanému vykřivení nohy mají v určitém věku prakticky všechny děti. Stejně tak se tato “vada” sama upraví - pokud ji ovšem neprohlubujeme tím, že necháme děti chodit v “sešlapané obuvi.

Dětská obuv

Obuv pro děti by měla být vyráběna z přírodních materiálů. Nakonec toto doporučení platí prakticky pro všechny věkové kategorie. Kombinace usňového svršku s bavlněnou podšívkou zaručuje dobrou absorpci i odvod potu, čímž se noha udržuje v suchém prostředí. Useň je navíc jediný materiál, schopný přizpůsobit se tvaru nohy a tento tvar si uchovávat. Umělé materiály, které se noze uživatele nepřizpůsobojí a špatně nebo vůbec nesají pot, můžeme u dětské obuvi akceptovat jen výjimečně, a to jen u vysoce účelové obuvi, určené do vlhkých podmínek a u obuvi letní páskové nebo hodně perforované, přičemž musí mít vyhovující vnitřní vybavení.

Na našem trhu se ale s dětskou obuví vyrobenou z poromerových, koženkových a plastových materiálů stále ještě setkáváme.

Používání umělých materiálů pro výrobu nejmenší dětské obuvi tuzemské předpisy sice zakazují, ale neexistuje žádný předpis, který by zakazoval takovou obuv dovážet a na území naší republiky prodávat.

Pro maminky malých dětí mám jednu radu - v nejmenších velikostních skupinách kupujte obuv výhradně kotníčkového střihu, protože dokáže nohu dokonale fixovat tak, aby nedocházelo k nežádoucímu vybočování a předozadnímu posunu nohy. Velmi vhodné jsou šněrovqací a sponkové střihy nebo s uzávěrem na velcro. S nevhodnými střihy se setkáváme hlavně u dívčí obuvi. Naprosto nežádoucí jsou lodičkové střihy, které mnohdy nemají fixační nártový pásek a navíc bývají po vzoru dámských lodiček vpředu zešpičatělé. Lodička má příliš velký otvor pro prozutí a aby na noze při chůzi držela, musí být pochopitelně menší, což způsobuje deformační tlaky na prsty i patu. Odtud vbočené palce, otlaky, puchýře, kladívkové prsty, dvojitá pata aj.

Kvalita obuvi - malá odolnost podešví proti prolamování. Skutečnost je taková, že podešve praskají v místech, kde se noha při chůzi ohýbá. Problém souvisí s kavlitou podešvových materiálů. Rovněž dochází k nadměrnému sešlapování podešví v oblasti paty, které podporuje vznik nejrůznějších špatných návyků při chůzi. Například podešve z PVC se dají “vyšmajdat” už po třech týdnech nošení.

V souvislosti s podešvemi je nutné vzpomenout i jejich tuhost. V současné době ke módní obuv s masivní podešví. Čím je ale podešev masivnější, tím tužší na ohyb. Víc dodávat nemusím.

Podpatky rovněž patří k prohřeškům na dětské obuvi. U dětské obuvi musejí být co nejnižší a nejširší, musí mít velkou plochu pro udržení stability dítěte. Takže obuv z dovozu se skoseným podpatkem je velice nevhodná. Nedostatky najdeme i ve vnitřním vybavení levné dovozové dětské obuvi. Buď úplně chybějí vkládací stélky nebo jsou vyrobeny z umělých materiálů. Co se týká sportovní obuvi, velmi často je podešvová mřížka kryta pouze tenkou textilní stélkou, která se obvykle shrne a sešlape. Takže děti chodí prakticky po umělohmotném podkladu. Víme, že hlavním zdrojem vlhkosti v obuvi je ploska nohy. To znamená, že vnitřní nášlapná část obuvi musí být opatřena materiálem, který je schopen absorbovat vlhkost z nohy a později po vyzutí ji také z obuvi odstraňovat.

Důležitou součástí dětské obuvi je opatek. S jeho absencí u dětské obuvi se setkáváme velmi často. Opatek je velmi důležitý hlavně u obuvi pro menší děti, kdy díky vbočeným tendencím musí být pata dítěte pevně zafixována ve správném postavení. Ráda bych ještě jednou upozornila na důležitost rozměrové proporcionality obuvi. Nespoléhejte na deklarace výrobců v souvislosti se značením velikosti obuvi. Ta se mnohdy od uvedených parametrů značně liší.

Česká obuvnická asociace Zlín