CO JE SVRAB?

• Svrab je velmi nakažlivé kožní onemocnění. Je rozšířen po celém světě, postihuje všechny rasy i vrstvy obyvatelstva, nevyhýbá se dospělým ani dětem.
• Šíří se hlavně v kolektivech, kde žijí lidé v těsném kontaktu (v rodinách, jeslích, internátech, domovech důchodců, nemocnicích, sociálních ústavech).
• Nejčastější cesta přenosu je mezi sexuálními partnery.
• Imunitně oslabení jedinci mohou být k nákaze náchylnější.

CO VÍME O PŮVODCI SVRABU?

• Původcem svrabu je mikroskopický, maximálně 0,5 mm velký roztoč, který se jmenuje zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei).
• Samičky lezou po kůži, během několika minut se do ní zavrtávají a ve spodních vrstvách kůže si razí chodbičky, ve kterých každý den kladou 1 až 2 vajíčka. Z nich se líhnou larvy, které žijí na povrchu těla.
• Z larev se během 18 až 23 dnů vyvinou nové samičky, které se opět zavrtávají nebo se mohou přenést na dalšího hostitele.

JAK DLOUHO ŽIJÍ ZÁKOŽKY?

• Délka života jedné zákožky je až 5 týdnů a za tu dobu stačí naklást 40 až 50 vajíček.
• Během několika měsíců se v příznivých podmínkách na lidském těle může vyvinout z jedné zákožky až několik set jedinců.
• Mimo lidské tělo zákožky vydrží ve vlhkém prostředí jen asi dva dny.
• Sucho a přímý sluneční svit zákožky ničí, stejně jako teploty pod bodem mrazu.

JAKÉ JSOU PŘÍZNAKY ONEMOCNĚNÍ SVRABEM U DOSPĚLÝCH?

• Nákaza se neprojeví ihned, u člověka, který je nakažen poprvé, může uplynout i několik týdnů, než se objeví první kožní příznaky.
• U osob s opakovanou nákazou se příznaky objevují dříve.
• Pocity svědění, nejprve mírné, se stupňují zejména v noci na lůžku a při prohřátí těla, kdy zákožky zvyšují svou aktivitu.
• Chodbičky, které si zákožky vrtají, jsou na kůži viditelné jako několik milimetrů až několik centimetrů dlouhé, našedlé nebo narůžovělé, lehce vyvýšené nitkovité stopy s perleťově zbarvenou 2 až 3 mm velkou kupkou na konci, kde se nachází samička.
• Zákožky se vyskytují zejména v místech s jemnou kůží, jako jsou meziprstní prostory, okolí genitálu, prsních bradavek, na hýždích, zápěstích, v záhybech loketního a kolenního kloubu, na podbřišku, v místech, kde přiléhá prádlo.
• Hlava, krk a krajina mezi lopatkami nebývají u dospělých osob postiženy.
• Díky intenzivnímu svědění se postižený škrábe, v místech porušené kůže se tvoří strupy. Do rozškrábaných ran může být druhotně zanesena infekce a rány mohou hnisat.

JAK JE TO SE SVRABEM U DĚTÍ?

• Děti bývají nakaženy méně často než dospělí.
• Typická místa působení zákožek, tak jak je známe u dospělých, se u dětí nalézají pouze asi v 10 %. Zákožky u dětí si naopak vrtají chodbičky spíše na dlaních, ploskách nohou, obličeji a zádech.
• Nákaza může být provázena zduřením lymfatických uzlin v podpaží.

JAKÉ JSOU ZDROJE NÁKAZY?

• Člověk se může nakazit těsným a opakovaným dlouhodobým kontaktem s nakaženou osobou. Přenáší se z kůže na kůži, čím delší je kontakt a čím více postižená osoba je, tím větší je pravděpodobnost nákazy.
• Krátkým stiskem ruky či polibkem se pravděpodobně nenakazíte.
• Méně častým zdrojem nákazy může být ložní či osobní prádlo a ručníky používané společně s infikovanou osobou.
• Svrchní oděv, čalouněné potahy či koberce nehrají v přenosu nákazy vážnější roli.
• Pozor na společné ubytovny, noclehárny a zařízení, kde se střídá velké množství lidí v rychlém sledu bez dostatečné možnosti úklidu a výměny ložního prádla.

EXISTUJÍ JEŠTĚ JINÉ FORMY SVRABU?

• U lidí s oslabenou imunitou, starých, nemocných a zanedbaných se může vyvinout zvláštní forma svrabu, charakterizovaná velkými krustami a strupy na obličeji a rukou, které však nesvrbí. V nich může být až milion zákožek.
• U velmi čistotných lidí jsou, díky častému mytí, papuly (pupínky) ojedinělé, takže se snadno přehlédnou. Takový člověk však může být zdrojem nákazy pro okolí.
• Nákaza vyvolává alergickou reakci, která se může projevit zduřením lymfatických uzlin. Uzliny velikosti hrachu mohou přetrvávat i několik měsíců po léčbě.

MOHU SE NAKAZIT SVRABEM OD ZVÍŘAT?

• Mnoho druhů doma chovaných zvířat může trpět svrabem. Zvířecí zákožky však nejsou totožné s těmi, které parazitují na člověku. Při těsném kontaktu a při velké nákaze zvířete mohou člověku způsobit podráždění kůže, ale nemohou se u něj trvale usadit a množit se v něm.
• Ihned po odléčení zvířete mizí potíže i u člověka.
• Na zvířatech parazituje i řada jiných roztočů, které vyvolávají u člověka alergické reakce. U lidí, kteří prodělali svrab mohou být tyto reakce bouřlivější.

JAK SE PROVÁDÍ DIAGNOSTIKA SVRABU?

• Zkušený kožní lékař pozná svrab podle typických chodbiček a papul.
• Provádí se také laboratorní diagnostika, při které se speciálním způsobem odebírají malé vzorky kůže z míst, kde sídlí zákožky a pod mikroskopem se prohlížejí. Záleží velmi na správném vytypování místa odběru.
• Účinnost této metody však nikdy není stoprocentní, a tak ani negativní výsledek nevylučuje možnost nákazy.

JAK SE MOHU CHRÁNIT PROTI NÁKAZE SVRABEM?

• Dodržovat zásady osobní hygieny.
• Vyvarovat se těsnému kontaktu s neznámými osobami.
• Vyhnout se přespávání v cizím ložním prádle.
• Vybírat si ověřená ubytovací zařízení.

JAK SE MÁM CHOVAT V PŘÍPADĚ, ŽE JSEM SÁM NAKAŽEN NEBO SE NÁKAZA VYSKYTUJE V MÉM BLÍZKÉM OKOLÍ?

• Navštívit kožního lékaře, který nákazu potvrdí, nebo vyloučí.
• Osobní prádlo, ručníky a ložní prádlo vyprat a vyvařit nebo alespoň důkladně přežehlit žehličkou nastavenou na nejvyšší teplotu.
• Věci, které nelze vystavovat vysoké teplotě uložit do igelitového pytle, vystříkat vhodným insekticidním prostředkem dle pokynů výrobce a pevně na několik hodin uzavřít (PIF PAF, BIOLIT P 2000, FAST PL, PERIPEL 55)
• Postele důkladně vyluxovat, matrace rozložit, vystříkat insekticidním prostředkem, nechat vyschnout na slunci.
• Uvědomit si, že nákaza může vzniknout i z jediné zákožky.

JAK SE MÁM LÉČIT?

• Každopádně je potřeba navštívit lékaře a neléčit se sám. Lékař stanoví diagnózu a odpovídající léčbu.
• Používají se masti a krémy s obsahem látek, které zákožky zničí. Tyto přípravky je však nutno aplikovat na celé tělo, od krku dolů. Přípravek musí působit na zákožky kontaktně. V místě, kde mast není nanesena, mohou zákožky přežívat.
• Léčebnou kúru, během které je nemocnému doporučeno se nemýt, je nutno podstoupit opakovaně; jednorázová aplikace nestačí.
  Po každé kúře je nutno všechno prádlo opět vyvařit, a teprve nyní se vykoupat.
• Dle pokynů lékaře současně léčit všechny osoby v těsném kontaktu s nakaženým, i když nemají dosud klinické obtíže.
• I když jsou zákožky zničeny a nové chodbičky si nevrtají, klinické příznaky mohou přetrvávat i několik týdnů po ukončení léčby.

STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV