Z naší české historie výroby obuvi dobře známe skutečnost, že firma Baťa již v období mezi 1. a 2. světovou válkou na základě lékařských doporučení i z ekonomicky výhodných důvodů zhotovovala tzv. “zdravotní obuv”, což byla jednak obuv dostatečně prostorná, ať již v kapli nebo prozutí, ve všech - dnes bychom řekli i v nadnormativních - velikostech. Obuv byla vybavena dle potřeby některými doplňky: např. porésní stélkou, metatarsálním polštářkem, podpatěnkou apod. Tato obuv tedy mohla a také sloužila k obutí nohy, která jevila některé - mohli bychom říci - “civilizační” znaky, jež však ještě nevyžadují individuálně zhotovenou ortopedickou obuv. V té době se již také u běžné, standardní obuvi počal projevovat vliv základních zásad správného nezávadného obouvání - tedy otázka tvaru a vlastní stavby a konstrukce obuvi.

Zdravotní obuv

se má vyznačovat tím, že její konstrukce i stavba je přímo přizpůsobena požadavkům zvýšené zdravotní péče o nohy. Taková obuv se např. doporučuje jako preventivní opatření při počátečním náznaku vytváření podélně ploché nohy (-dnes jsou to např. oblíbené fussbety, které slouží zejména jako obuv přezůvková), ale i další typy obuvi, které respektují anatomický tvar nohy a mají určitá nadstandardní vybavení.

Zdravotně nezávadná obuv

Významnou úlohu pro správnou funkci lidské nohy má obuv. Základním požadavkem na zdravotně nezávadnou obuv je, aby se přizpůsobila tvaru lidské nohy, a nikoli naopak, aby noha byla ovlivňována sice módní, avšak nikoli nezávadnou obuví. Z tohoto důvodu jednoznačně vyplývá požadavek lékařů, aby se všichni tvůrci a modeláři obuvi důkladně seznámili se stavbou a funkcí lidské nohy. Byly rovněž stanoveny i minimální lékařské požadavky na obuv.

J. Šlágr, Česká obuvnická asociace Zlín