Ve stoje, při měření musí být zatížena vlastní hmotností, podobně vyzkoušíme i obuv. Pozor na nadměrnou pohyblivost prstů dítěte. Při měření délky nohy u nejmeších dětí zkušený prodavač ví, že musí, samozřejmě s citem, natáhnout často pokrčené prstíky a při měření je fixovat v natažené poloze. Měřit se musí obě nohy. Obuv zkoušíme na té, která je delší nebo širší.

U nejmenších dětí musí být vpředu před prsty a 12 až 15 mm delší prostor než je noha. Tento volný prostor, říká se mu nadměrek, slouží jako rezerva pro volný pohyb prstů při prodloužení nohy za chůze a u dětí má ještě jedno poslání - zajistit dostatečný prostor pro růst nohy. Dětem ve věku do tří let rostou nohy velmi rychle, v průměru až o tři čísla za rok.

Růst dětské nohy není pomalý, probíhá ve “skocích”, takže některé děti mohou vyrůst ze svých bot již za dva až tři měsíce. Proto je nutné v tomto útlém věku obuv pečlivě vybírat a hlavně kontrolovat. U batolat by se velikost nohou měla měřit přibližně jednou za měsíc.

U dětské obuvi (a nejen u ní) je velmi důležitá i její šířka. Ideální by bylo, kdyby každý nabízený vzor obuvi byl v několika šířkách a ne v jedné, jak často v našich prodejnách vidíme. Jestliže je dětská obuv příliš široká, pokládá ji neodborník za příliš velkou. Volí tedy obuv menší, a tím i užší. V tom spočívá vysvětlení pro častou volbu krátké obuvi u dětí.

Pro batolata je ideální obuví ta, která kopíruje přirozený tvar nohy. To znamená - úzká v patě a široká ve špici. Další požadavek, který musí správná dětská obuv splňovat, je vyhovující měkkost svršku a ohebnost (flexibilita) podešve v línii ohybu prstů při chůzi. Obuv musí tzv. “jít” s nohou a spolupracovat s ní. Nadměrná tuhost narušuje přirozený pohyb při odvíjení nohy od podložky. Narušená biomechanika chůze vyžaduje kompenzační mechanismy, energeticky náročnější, zvyšuje se potivost nohou a ve zvětšené míře se zatěžuje vnější podélná klenba nožní, klesá příčná klenba. Bohužel, stále se setkáváme s velmi tvrdou a tuhou obuví, nevyjímaje obuv dětskou. Není neobvyklé, že některá dětská obuv vyžaduje na ohnutí větší sílu, než dítě samo váží.

Podle amerického lékaře R.D. Schustera matky často obouvají dětem boty dříve, než začnou samy chodit a zatím jen lezou po čtyřech po podlaze. Jestliže je obuv tuhá, otáčí dítě při lezení paty ven nebo dovnitř, čímž si může zhoršit vnitřní nebo vnější torsní tendence v kyčelním kloubu, ke kterému může mít dítě již vrozené dispozice. Pro začínajícího “chodce” může podle literárních údajů tuhá podešev oddálit začátek schopnosti chůze až o několik týdnů.

J. Šlágr, Česká obuvnická asociace Zlín