Virová hepatitida typu C je vyvolána virem hepatitidy C. Většinou probíhá jako mírné onemocnění, často je diagnostikována náhodně, např. při preventivních prohlídkách. Inkubační doba je 2 týdny až 6 měsíců, nejčastěji 6 - 9 týdnů. Pokud dojde výjimečně k akutnímu průběhu se žlutým zbarvením kůže a sliznic, bývá provázeno nechutenstvím, příznaky žaludečními a střevními. Nemocný často pociťuje pouze zvýšenou únavu. Závažná je skutečnost, že u 70 - 90 % případů přechází infekce do chronicity. Chronicky nemocný je ohrožen jaterní cirhózou nebo jaterním selháním, navíc představuje zdroj infekce pro okolí.

Onemocnění se přenáší obdobně jako virová hepatitida B nejčastěji krví, sexuálním stykem, přenos z matky na dítě je možný, ale daleko vzácnější. Před objevením příslušného viru v roce 1989 a následným zavedením speciálních vyšetření dárců krve byl tento virus nejčastější příčinou potransfuzních hepatitid.

Onemocnění se vyskytuje na celém světě. V České republice je ročně hlášeno 200 - 300 případů onemocnění. U intravenózních uživatelů drog je hepatitida C velmi rozšířená, více než ostatní typy hepatitid.

Pacienti s akutní hepatitidou C jsou hospitalizováni na infekčních odděleních, s chronickou hepatitidou C jsou trvale sledováni na speciálních pracovištích zabývajících se jaterními nemocemi, v hepatologických poradnách. Osoby, které měly kontakty s nemocnými, se podrobují lékařskému vyšetření do 3 dnů po izolaci nemocného, dále za 30 a 90 dnů od posledního styku s nemocným. V léčbě hepatitid C je u určitého procenta pacientů užíváno s úspěchem speciálních přípravků (interferonu, virostatik).

Preventivní opatření jsou stejná jako u hepatitidy B - kromě možnosti imunizace, protože očkovací látka proti této infekci dosud neexistuje.