První noc jsme se rozhodli spát v kempu načerno. Ani jsme nestavěli stan, stěží jsme totiž našli místo pro dvě karimatky. Nespalo se nám zrovna bůhvíjak, protože k ránu na nás začali dorážet komáři, takže jsme si mohli vybrat mezi jejich nálety a schováváním se pod spacákem, o který jsme se dělili a kde jsme se tudíž museli dosti krčit.

Navíc jsme byli přidušení, protože jakoukoliv skulinkou, kterou bysme dovnitř pustili vzduch, by se protáhli i obtížní hmyzové.

 Nakonec jsme to nějak přežili a ráno se šli přihlásit na recepci. Zjistili jsme, že ceny jsou celkem přijatelné (asi 100 Kč za osobu, 30 Kč za stan + nějaké poplatky, celkově to vycházelo na 180 Kč/den).

Po zaplacení jsme si našli příhodné místo pro stan - hned nad útesy. Dospali jsme noc a pak se šli poprvé vykoupat do moře. Bylo slané ;) a obydlené různými potvůrkami, sympatickými i méně sympatickými, vesměs ale neškodnými. Pobřeží bylo dost kamenité, což mohlo trochu vadit při koupání, na druhou stranu však tvořilo krásné útesy.

Pokud máme zhodnotit kemp, byl dobrý, v pěkném místě na konci města a v sousedství lesa, lidí tak akorát (měla jsem pocit, že alespoň polovina z nich jsou Češi a Slováci), hygienická zařízení na dobré úrovni.

Lákalo nejen moře, ale i městečko Krk (ve znaku sovu), a musím říci, že je skutečně pěkné. Jak jsme už tady zjistili a později v Bašce ověřili, přímořská městečka ožívají až navečer, teprve tehdy má cenu se tam vydat. Spousta obchodů nabízí zboží všeho druhu, vesměs však poněkud kýčovitého.

V centru městečka všudypřítomní dětští prodavači mušlí nabízeli takové kousky, jaké jsme jim mohli jen závidět a marně jsme si lámali hlavy, kde že je nalovili. Naše úlovky byly omnoho skromnější (ne však ošklivé), a tak jsem s jedním chlapečkem a holčičkou, která všem potenciálním kupcům tvrdila, že její mušle šumí, uzavřela obchod.

Je tu i dost restaurací, ovšem pro našince ne zrovna laciných. A tak jsme jen chodili kolem a mlsně pročítali jídelní lístky, smířeni s tím, že večeřet ten den budeme zase z kotlíku.

         

Avšak v jedné postranní uličce jsme našli příjemnou a relativně levnou pizzerii, takže já jsem si mohla dát pizzu a Zdenko vysněné "pražené sardele" a povahový rys zvaný "šetrnost" neprotestoval.

Navíc jsme při potulkách okrajovými částmi městečka nalezli i strom s celkem chutnými blumami, byl sice ve farní zahradě, polorozbořený plot však lákal a množství nahnilého ovoce válejícího se pod stromem naznačovalo, že o plody kromě nás nikdo jiný zájem nemá, proto pod heslem "účel světí prostředky" jsme na zahradu vnikli a stromu trochu ulehčili, částečně pro přímou konzumaci a částí jsme naplili kapsy "na horší časy".

Luc, 1999