Když jsme uvažovali, kam na sever, vyhrálo to Švédsko. (Tedy, po pravdě řečeno, původní úmysl byl jet do Finska, avšak to zavedlo vízovou povinnost pro slovenské občany, proto jsme změnili plán na Švédsko a Norsko. Avšak několik dní před odjezdem zavedlo vízovou povinnost pro Slováky i Norsko, nakonec tedy v užším výběru zůstalo jen Švédsko. Nakonec to ale vůbec nevadilo, protože tam bylo tak krásně, že se nám odtamtud vůbec nechtělo.)

Vydali jsme se tedy do Berlína, ale ještě jsme neměli ujasněno, jak dál. Věděli jsme, že z různých míst Německa jezdí trajekty do Švédska; my chtěli jet takovým, který by byl levný a ke kterému by se dalo z Berlína dobře dopravit. O výších cen trajektů jsme si nedělali příliš iluze, protože když jsme je zjišťovali na Internetu, došli jsme k závěru, že nás to bude stát pěkných pár stovek, a už jsme s tím dokonce byli i smířeni.

Ale drželi jsme se rčení "důvěřuj, ale prověřuj", a to se nám vyplatilo - v Berlíně se totiž na nás usmálo štěstí: zatímco Zdenko si stoupl do dlouhé fronty na informacích, já neměla co dělat, tak jsem okukovala panel s letáky (může se to zdát jako tupé, nám to tak taky nejdříve připadalo, ale časem jsme zjistili, že se to může dost vyplatit!). Do oka mi padl jeden, na kterém byla vyobrazena velká loď plující azurovým mořem a kde bylo napsáno: "Aus Berlin nach Malmö". To znělo dobře, a když jsme navíc zjistili, že veze celý vlak a tudíž není nutné přestupovat, zajásali jsme. Sdělení paní u okénka, že jízda touto lodí na je na Interrail zdarma, nás překvapilo, že jsme tomu až nechtěli věřit a raději se na to ještě přeptali jinde :). Ovšem bylo to skutečně tak, stačilo dojet na další berlínskou stanici "Zoologische garten", pár hodin počkat (při prohlídce města nám celkem příjemně utekly), nastoupit do toho správného vlaku a pohodlně se vézt.

Od západních drah jsem čekala naprostou přesnost, ovšem hned první jízda mě vyvedla z omylu. Vlak za Berlínem nabral zpoždění a do Sassnitzu, kde jsme se měli nalodit, přijel pozdě, loď už byla pryč. Museli jsme tedy čekat na další, která jela až asi za 6 hodin. Jak se však říká - všechno špatné je pro něco dobré: kdybychom byli jeli na lodi podle původního plánu, bylo by to v noci a nebylo by nic vidět :), takhle jsme jeli už za světla a mohli si jízdu krásně vychutnat. Loď  byla osmipatrová, kromě našeho vezla ještě i jiné vlaky, pak i kamióny, auta...zkrátka, vešlo se toho do ní dost. Potěšilo nás, že tam byla i sprcha se saunou, protože hygiena bývá na cestách někdy obtížná a většinou nákladná (za osprchování na nádraží dáte kolem 80 Kč). Musím říci, že mě loď fascinovala, lehnout si na lehátko na palubě, nechat se ofukovat svěžím mořským větříkem a pozorovat okolní moře s loďkami, to byla fantazie. Cesta trvala asi čtyři hodiny, potom hodinu po souši a už jsme byli v Malmö.

Luc, 1999