Stockholm jako město nás ovšem moc neuchvátil, jednak proto, že nás opět přepadla deziluze toho druhu, kterou - jak jsme filozoficky vydedukovali - musí trpět naši bezdomovci, a za druhé, v Amälu jsme se "namlsali" přírody a klidu, a tady byl ruch a shon a únava, takže jsme zavrhli původní nápad zůstat zde dva dny a večer už jsme fičeli zpátky do Malmö.

Ovšem, tentokráte si vzala štěstěna asi dovolenou, protože jak předtím byly švédské dráhy přesné, tentokrát to nezvládly a do Malmö nás přivezly s půlhodinovým zpožděním, čtvrt hodiny po odjezdu vlaku, který nás měl odvézt do Berlína, odkud jsme chtěli pokračovat dál do Amsterdamu.

Byla to smůla smůlovatá, protože další jel až za 14 hodin, chtěli jsme tedy alespoň zkusit, zda se do Holandska nemůžeme dostat přes Dánsko, a vydali se na (to jsme ještě nevěděli že okružní) cestu: Malmö-Helsingborg-trajekt do Helsingoru-Kodaň-Helsingor-trajekt do Helsingborgu-Malmö. A proč tahle bláznivost?

Luc, 1999