V Kodani jsme totiž zjistili, že téměř všechny vlaky jsou zde povinně místenkové a místenka byla velmi drahá (23 DM), navíc Kodaň jako taková se nám moc nelíbila, všude jen samé kýče a nic, co by nás zaujalo, takže jsme se ještě rádi vrátili zpátky do Švédska a počkali si na večerní vlak do Berlína.

Tentokrát jsme jeli na lodi v noci, takže jsme si to nijak moc nevychutnali, - většinu jsme prospali, alespoň jsme ale v kupé měli příjemné spolucestující - Japonce a Japonku, byli velmi milí, zábavní a dalo se s nimi zajímavě popovídat.

Do Berlína jsme přijeli zrovna v den, kdy bylo zatmění slunce, a ač jsme nebyli vybaveni ochrannými brýlemi ani osvíceným filmem jako jiní pozorovatelé, zatmění jsme viděli, umožnily nám to husté mraky, které byly právě tak husté, aby dovolily chvilkami na slunce mrknout a vidět ho. Když jsme se vrátili na nádraží, uviděli jsme zatmění ještě lépe, a to na zdejší obrovské televizní obrazovce, kde navíc ukazovali zatmění úplné, takže super.

Luc, 1999