Po obědě už jsme fičeli do Amsterdamu. Nejprve jsme si mysleli, že vystoupíme někde před městem, přespíme pod stanem na divoko a ráno do Amsterdamu dojedeme, ovšem krajina ubíhající za okny vlaku neslibovala žádné dobré táboření, všude byly samé pastviny s domácí zvířenou - kravami, koňmi a ovcemi. A tak jsme se rozhodli docestovat až do Amsterdamu a přece jen přespaat v kempu. V průvodci jsme si jeden vybrali, byl kousek od centra a cenově přijatelný (jeho název je Youth Campsites Vliegenbos). Dostali jsme se tam večer a uvažovali, zda si máme hned první noc zaplatit či to opět zkusit načerno. Zvítězila druhá varianta, ovšem tentokrát se nám to mělo nevyplatit.

Když nás v šest hodin ráno probudilo světlo baterky a hlas, který se nás přes stěnu stanu dotazoval: "Where is your tent number?", věděli jsme, že je zle. Chlapíkovi jsme museli odevzdat pas, který nám byl ráno vydán po zaplacení pokuty 25 guldenů na hlavu. No, nerozveselilo nás to příliš, ale naštěstí, ze všech kempů, ve kterých jsme byli, byla v tomto nejmenší pokuta... v Chorvatsku by nás vyšla 2x tak draho. Pozdě jsme si uvědomili, že raději než spát načerno.

jednu noc a pak se přihlásit je bezpečnější přihlásit se hned, ale jen jednu osobu, stan má tak zajištěné číslo a kontrolor za svítání nevytahuje lidi ze stanu jen proto, aby je spočítal (tedy, alespoň to nepředpokládáme ;) ). Tento kemp byl asi z těch, ve kterých jsme byli, nejhorší, stany jeden na druhém, v nich často pochybné existence, které až do noci hlučely, sprchy byly neskutečně úsporné - byly na knoflík a spínací mechanismus, který pouštěl vodu, byl nastaven asi na 5 vteřin, navíc voda tekla v tak tenkých pramíncích, jaké jsem ještě neviděla, takže když se člověk chtěl pořádně osprchovat, musel knoflík zmáčknout asi tak 60x, což dost nebavilo. Výhodou ovšem byla zase blízkost k centru, kam se dalo v pohodě dojít pěšky a nebylo třeba utrácet velké peníze za místní dopravu. Ovšem Amsterdam jako takový mě nadchnul. Zdenko mě pořád předtím nažhavoval, jak je to tam super, až jsem si začala myslet, že tak super, jak to líčí, to snad ani být nemůže, ale bylo! Všude spousta velmi zajímavých věciček, specializované prodejny, z těch nás nejvíce zaujaly čínské obchody, kde jsme si koupili spoustu různých exotických kuchyňských ingrediencí, ze kterých jsme většinu ještě neochutnali, ale ty, co jsme ochutnali, byly dost fajn. Hned na tomto místě musím říci, že v Amsterdamu (dva dny před koncem naší cesty :) ) jsme si konečně začali připadat jako lidé a ne jako žebráci :). Dá se tu koupit spousta zajímavých věcí, některé dokonce levněji než u nás, a to je co říct. Abych shrnula místní "vychytávky", které nás zaujaly: čínské obchody, obchody s květinami, obchod s didgeridoo, obchodník s oblečením, který mi dal slevu 9 guldenů (160 Kč) jen tak, že jsem mu byla sympatická ;), obchod s čajem a kávou a příslušenstvím k těmto nápojům, a v neposlední řadě "Red light district" neboli okrsek s červenými zářivkami, které zářily nad výkladními skříněmi, ve kterých se ukazovaly slečny, které byly na prodej :). Tohle je věc, kterou chce opravdu vidět na vlastní oči. Když jsem o tom nejprve slyšela ve vyprávění, myslela jsem si, že to bude obraz toho nejhoršího úpadku, ale omyl, ty slečny jsou dost na úrovni a celková jejich prezentace působí zajímavě a nikoli odpudivě.

Některé byly tak hezké, až mi přišlo, že je to škoda, že dělají to, co dělají. Ale dělají to asi dobře a není se tedy co divit, že je to jedna z velkých turistických atrakcí.

Pokud jsme jinde byli vyloženě nuceni stravovat se dehydratovanou potravou, zde jsme si mohli dopřát normální jídlo, byly tu celkem laciné jogurty, kakaa a jiné mléčné výrobky, některé pečivo ;) atd. Jen mi bylo líto, že sýry jsou tak moc drahé, takže jsme ani nemohli pořádně ochutnat.

Luc, 1999