V Amsterdamu je také několik obchodů, které byly něco jako diskont, tj. s nízkými cenami, ale přitom zboží bylo dost kvalitní, ne jako když přijdete do výprodeje u nás.

Město je OK, všude kolaři, kteří mají při silnicích svůj vlastní jízdní pruh se svými vlastními semafory. Národnosti se zde vyskytují velmi různé, zjistili jsme, že zdejší černí černoši jsou poměrně agresivní (většinou jen k sobě navzájem). Směnárny požadují za své služby většinou vysoké poplatky, ale našli jsme jednu hned na ulici, co vede od nádraží do centra, která měla nulový poplatek, jen kurs byl trochu nižší než jinde, ale zdaleka ne o tolik, aby vás směna vyšla stejně draze jako ve směnárně s poplatkem. Takže to potěšilo, obzvláště, když jsme jejích služeb museli využít několikrát, protože jsme nakupovali a nakupovali, až jsme si připadali jak v nějaké soutěži, kde je cílem nakoupit co nejvíce věcí v co nekratším čase :). Pokud mohu posoudit, šlo nám to docela dobře, čehož důkazem bylo sedm plných igelitových tašek, které jsme vláčeli domů ;).

Zpáteční cesta proběhla vcelku příjemně, tedy, první část ani tak ne, protože z Amsterdamu do Magdeburgu jsme se museli v kupé tlačit a navíc z druhého konce vagónu k nám doléhal řev německých nevycválanců, zato ale druhá část - z Magdeburgu do Drážďan - byla dost v pohodě, mohli jsme se totiž docela pohodlně vyspat a přitom se netlačit, narozdíl od většiny minulých nocí strávených ve vlaku.

Luc, 1999