Přátelé neplavci, notoričtí "dnadotýkači",
Zdravím vás všechny, kdo se bojíte vody a nebo s ní máte nějaký problém.

Ještě před týdnem jsem k vám také patřila. Bylo to vcelku děsný. Je mi 39let, mám dvě děti, celá rodina plave. Cítila jsem se mizerně, strach ponořit si hlavu do vody, strach z toho, že necítím pod nohama pevnou zem. Léto, moře, lodičky, jedna velká panika. Okolí to ale nijak moc nevnímalo. Nevěděli o mé opravdické hrůze z vody, z plavání, event. z utonutí.

Nikdo nemohl tušit, jaká jsou to všechno pro mne muka, když já tu obavu úspěšně maskovala i před sebou samou. V moři jsem se čvachtala, do lodě (sjíždíme řeku Vltavu) každé léto nasedala, na plovku s dětmi jsem také chodila. Sice do bazénu s pozvolna se svažujícím dnem, ale o tom to přeci právě je, že? Byla jsem mistr v klamu a sebeklamu. A přeci bylo jedno místo, kde jsem před sebou neutekla. Sprcha. Do minulé soboty jsem nechápala, jak si někdo může nechat téci vodu proudem na hlavu, přes nos a ústa.

Bez nátlaku a dlouhého otálení jsem se to rozhodla změnit. Přihlásila jsem se na kurz metody úplného ponoření k Tomáši Vojtěchovskému. Žádný ostych, stud, žijeme přeci v moderní době, sportují všichni, malí, velcí, tlustí, tencí, každý se věnuje tomu, co ho baví bez ohledu na názor okolí, srdnatě a zdatně jsem "šla do toho".

A vyplatilo se to !!! Dosud nechápu, jak to Tomáš dokázal, ale po příjemné teorii nás (sešli jsme se 4 odvážní a spiklenecky spojení dospělí) bez možnosti odporu nastavil do vody. Tomášovi se fakt nedá stavět na zadní. Na to, jak je milý a klidný, má neuvěřitelnou přirozenou autoritu. Takže jsme během několika málo minut všichni stáli ve vodě, vnitřně stažení, třesoucí se ratlíci, u okraje bazénu, ponořeni cirka pod prsa, a důvěřivě (a závistivě) na něj zírali na břeh. A Tomáš nás nešetřil. Se sebedůvěrou plavčíka Pobřežní hlídky nás vyzval, abychom PLAVALI, resp. abychom se předvedli. Než tam mrznout, postupně jsme zamáchali rukama, zakopali rukama a spokojení s tím, jací jsme neplavci se zase fofrem chytli břehu. Nebojte, stále jsme "stačili" ! Tomáš byl s naší exhibicí spokojen, ujistil se, že si nevymýšlíme, že neumíme nic a podezírám ho, že s vnitřním uspokojením. No kdo by si také nevyzkoušel teorii, které bezmezně věří, v praxi. Pak nás začal úkolovat. Tedy úkolovat. On řekl: "dýchejte do vody". Začali jsme se smát. Tomáš řekl: "dýchejte do vody, jak jste do viděli na tom dývýdýčku" (součást teoretické části). A teď poslouchejte: MY DO TÉ VODY ZAČALI DÝCHAT….

39let jsem nedýchala. Najednou dýchám. Přirozeně. Jediný a absolutní blok odstraněn během 2-3minut.

Ostatní už je jak pohádka. Prostě jsme se potápěli, netopili, dýchali a RADOVALI SE.

Za sebe osobně musím VELICE RÁDA říci, že jsem z bazénu vylézala šťastná, s potvrzením toho, co jsem vždycky cítila: že voda je krásná, hravá, laskavá a přirozená. Že nás miluje a když ji budeme naslouchat, bude nás držet a hladit.

Všem, všem, kteří se zatím ZBYTEČNĚ trápí, tento krásný, dojemný pocit přeji a Tomášův kurz MUP pro neplavce upřímně doporučuji.

Mějte se krásně a pojďte plavat.

Dagmar Mertlová

zdroj:
http://www.totalniplavani.cz
foto: Střípky