Letnice jsou svátky pohyblivé. Slaví se 50 dní po Velikonocích, tedy deset dnů po tzv. Nanebevzetí Páně - vždy dva dny, v neděli a v pondělí a jsou vyvrcholením Velikonoc.

Latinský název Letnic je Pentecostec, což právě znamená padesátý den velikonoční slavnosti.

Sv. Augustin řekl: „Hle jak slavnost Velikonoc dochází svého konce bez toho, aby ztratila svou nádheru. Velikonoce byly začátkem milosti, Letnice jsou jejich korunovací.“

Svátek Letnic je slavnost seslání Ducha svatého, naplněním a vyvrcholením Velikonoc, jak jsme si řekli na začátku. Slavil se už v židovství a právě během tohoto svátku Duch svatý sestoupil na apoštoly, na Ježíšovu matku Marii a další učedníky. Duch svatý tak posvětil církev jako nový Boží lid a zahájil její misijní šíření. Byl to také den, kdy si Izrael připomínal dar Zákona a smlouvy. Sv. Augustin řekl: „V den letnic obdrželi židé Zákon psaný Boží rukou a v týž den přišel Duch svatý.“

Po Velikonocích se v západní církvi staly Letnice druhým svátkem, v němž dříve bylo možno světit křestní vodu a udělovat svátost křtu. Liturgická barva je červená - na památku ohnivých jazyků, v jejichž podobě sestoupil Duch svatý na apoštoly.

Letnice také navazovaly na tradici předkřesťanských svátků. Český kronikář Kosmas psal roku 1092 o knížeti Břetislavovi II., že vyháněl ze země čarodějníky, věštce a hadače pohanské. Vykořenil také "obyčeje pověrečné, které vesničané, posud polou pohané, o Letnicích v outerý nebo ve středu zachovávali, přinášejíce dárky ke studánkám, oběti zabíjeli a zlým duchům obětovali".

Letnice i Velikonoce mají mnoho společného:
- oslavují přírodu - Velikonoce jsou svátky jara, Letnice začátkem sklizně
-  měly pro Židy spojitost s událostmi z dějin spásy
- pro křesťany jsou Velikonoce svátkem vzkříšení Pána Ježíše a Letnice svátkem seslání Ducha.