Aloe vera je rostlinou, jejíž tisíciletá historie je tak fascinující a zajímavá jako nejpopulárnější historický román. Již ve starém Egyptě byla šťáva z rostliny Aloe Vera známa svými účinky na krásu, zdraví a dlouhý život. Dodnes je známo více než 300 druhů této zázračné rostliny.

Botanicky patří do čeledi liliovitých. Daří se jí v subtropických a tropických oblastech. Zajímavostí je, že pro své léčivé vlastnosti je známá na všech pěti kontinentech světa. Pro potřebu vnitřního a vnějšího užívání se používá druh Aloe Vera Barbadensis. Zpracovává se pouze čerstvý Aloe vera gel, který se nachází uvnitř listu. Listy aloe se sklízí ručně zhruba po 4 letech pěstování, kdy dosahuje výšky až 1 m a šířka listu až 15 cm.

Kdy Aloe pomáhá:

• Zánětlivé stavy, žaludeční a dvanácterníkové vředy
• Poruchy střevní činnosti, poruchy správného příjmu vitamínů a minerálů, nadýmání, zácpy a průjmy, syndrom přecitlivělého střeva, vředy tračníku
• Potravinové alergie, atopický ekzém
• Jaterní problémy
• Poruchy látkové výměny
• Snížení imunity
• Virové infekce
• Mykózy
• Kožní problémy
• Infekce ústní dutiny
• Artritida a revmatický zánět kloubů

Bohatství ukryté v aloe:

Je známo, že dužnina v listech aloe obsahuje více než 140 biologicky aktivních složek, kromě jiných také:

1. Aminokyseliny - většina exogenních a endogenních aminokyselin, neboli těch, které si organismus není schopen sám vyprodukovat (např. lysin, leucin, valin, fenylalanin, treonin).
2. Enzymy - lipáza, amyláza, celuláza a další.
3. Vitamíny - všechny vitamíny ze skupiny B včetně malého množství vitamínu B12, kyselina listová, vitamíny C, A, cholin a další, které jsou rozpustné ve vodě.
4. Minerální sloučeniny vápníku, draslíku, hořčíku, fosforu, sodíku, zinku, železa, manganu, chrómu, mědi a germánia.
5. Nenasycené mastné kyseliny - kyselina linolová a linoleová, kyselina stearinová a další.
6. Látky s analgetickým účinkem - přírodní kyselina salicylová (lupeol) a mléčnan hořečnatý.
7. Látky s protizánětlivým účinkem - beta-sitosterol, kampesterol, bradykináza.
8. Látky s antibakteriálním účinkem - fenoly, kyselina skořicová, lupeol, sloučeniny síry.
9. Antrachinony (působí rovněž analgeticky, antivirově a antibakteriálně) - některé éterické oleje, rezistanol, antracén, antranol, barbaloin a řada dalších. Šťáva z dužniny aloe neobsahuje aloin a emodin, které se vyskytují v kůži aloe, protože tyto látky vyvolávají ve větším množství negativní účinky (viz. další kapitola - "Spor o aloin").
10. Saponiny - mají stahující a dezinfekční účinky na kůži.
11. Ligniny - díky nim proniká šťáva z aloe snadno hluboko do lidské kůže (4 krát rychleji než voda).
12. Biostimulátory - látky, které hrají roli katalyzátorů - urychlují regenerační a metabolické procesy.
13. Cukry -monosacharidy - glukóza, fruktóza a polysacharidy - polymanózy, glukomanózy a velké množství mukopolysacharidů.

Mukopolysacharidy jsou polysacharidy s dlouhým uhlíkatým řetězcem, které jsou nezbytnou složkou každé živé buňky.
Podle některých vědců jsou právě tyto látky "tajnou zbraní" aloe, protože:
" předchází absorbci toxinů ze střev do krevního oběhu,
" tvoří neproniknutelné bariéry v buněčných stěnách, a tím chrání buňky před útoky virů,
" zajišťují příslušné zvlhčení chrupavčitých tkání,
" zajišťují správný průtok fyziologických tekutin,
" zajišťují správnou výměnu plynů v plícních sklípcích,
" usnadňují absorbci vody a výživných látek v trávicím ústrojí.
Mukopolysacharidy jsou zpevňující látkou, ideálním buněčným pojivem, které posiluje lidský organismus. Předpokládá se, že jejich nedostatek způsobuje virové infekce, bolesti kloubů, bolesti kořínků, otoky, lymfatické městnání a trávicí problémy. V organismu se projevuje nedostatečné okysličení a vnitřní intoxikace.
Je třeba vědět, že organismus produkuje mukopolysacharidy pouze do doby ukončení růstu a později je získává z potravy. Aloe je nejbohatším rostlinným zdrojem mukopolysacharidů, mezi nimiž má nejdůležitější úlohu acemanan, známý jako jeden z "nejsilnějších imunostimulátorů rostlinného původu". Tato látka aktivizuje imunitní systém, zvláště pak makrofágy. V r. 1997 vědci podrobili makrofágy (buňky, které ničí viry, plísně a bakterie) časově omezenému působení acemananu a později je atakovali plísněmi Candida albicans. Makrofágy, které byly v kontaktu s acemananem 10 minut, zničily posléze 38% plísní; ty, které byly ve styku s touto látkou 60 minut - 98%, ve srovnání s kontrolní skupinou, která nebyla stimulována acemananem. Tímto způsobem bylo prokázáno, že acemanan velmi účinně stimuluje imunitní systém, který je následně schopen bojovat s nejsilnějšími bacily a viry.
Podle některých vědců je nutné poměřovat hodnotu šťávy z aloe právě podle množství mukopolysacharidů, které je v něm obsaženo.

Všechny složky šťávy z Aloe Vera mají zcela nepochybně léčivé účinky a díky přírodnímu výběru vhodných poměrů a spojení jsou její vlastnosti synergicky zesíleny. To znamená, že plnohodnotná, přírodní šťáva z aloe působí daleko efektivněji a rychleji než její jednotlivé složky.

Spory o aloin
Aloin a rovněž emodin se vyskytují zcela záměrně v kůži listů aloe, neboť jejich výrazně hořká chuť a silný projímavý účinek chrání rostliny aloe před divokou zvěří. Na lidský organismus působí aloin a emodin také projímavě, ve vysokých dávkách mohou dokonce být nebezpečné. Někdy vyvolávají rovněž alergické reakce. Kvalitní šťáva z aloe musí být zbavena těchto látek, proto se při zpracování rostlin stahuje kůže z listů, nebo se šťáva získaná z celého listu filtruje pomocí různých chemickofyzikálních metod. Šťáva z dužniny aloe, která tyto látky neobsahuje, je při užívání zcela bezpečná i ve vyšších dávkách. Izolovaný aloin a emodin se následně používají k výrobě některých projímadel a protinádorových léků.

foto, text:
Helena  Fišerová
poradce Aloe Vera