Možná, kdyby mi někdo vzal moji jachtu, bych umřel, kdybych si nemohl postavit novou. Nevadilo by mně, kdyby mi vzali dům, zahradu, firmu. Ale loď?

To jsem si nedovedl představit ani ve snu, dokud se to nestalo mně.

Není důležité proč, ale fakt, že se to stalo. Možná to tak mělo být. Přišel jsem o všechno. Díky tomu, že jsem nebyl pojištěný a díky pudu sebezáchovy mé bývalé ženy.

Ale pak jsem si uvědomil, že vlastní tragédie nebyla pro mě ve vlastní ztrátě nějakých věcí, ale v tom, že jsem roky nemohl na moře vyplout.

V té nemocnici, kde mi léčili rakovinu a pak mi vzali nohu, jsem přežil jedině proto, že jsem moře pořád slyšel. Někde hluboko uvnitř. A snad to moře, které jsem měl snad až v srdci, mě vyčistilo.

Po šesti letech, jsem díky přátelům znovu vyplul. Na své lodi. Jsem vlastně šťastnej, beznohej chlap, co bych chtěl víc. Možná, že přátelství je důležitější jak loď a moře.

Tak nějak mi to vyprávěl Peter Paroi, letos na Korsice.

Mike Hackman