Ahoj Patriku!

Možná se budeš divit, kdo ti to píše, ale až dočteš tyto řádky, přijdeš na to sám. Známe se už dlouho a určitě si na mě pamatuješ, jenom o tom nevíš. Provázím tě už od doby, kdy ses narodil do svého těla a záhy za velkého povyku vyšel z matky ven.

Pamatuji si na tvůj první nádech. Byl jsi tak vyjukaný a maličký! Vrásčitá růžová křičící hromádka vyděšená z toho, že musí najednou opustit matčino tělo a žít v tom divném na první pohled studeném světě. Byl jsem u toho, jak tě dali do náručí tvé matce. Zářila štěstím stejně jako všichni ostatní, co tě přišli přivítat.Sešla se celá rodina. Tvůj otec, bratr a sestra, babička, teta Julča se strýcem Adamem, kteří tě fotografovali a nemohli se na tebe vynadívat.Osud jim totiž děťátko nedopřál a až v šesti letech ses setkal se svým prvním bratránkem.

Tatínek ti přinesl malého medvídka se zelenou čapkou. Dodnes ho máš. Sedí teď ve tvém kolejním pokoji a hlídá hromadu skript v poličce na stěně. Potom si tě odnesli domů. Uložili tě do malé postýlky a tys usnul, jako když tě do vody hodí.

Tvé dětství bylo jako každé jiné. Plné radosti, her I prvních trápení. Vzpomínáš si ještě, jak ses v první třídě popral s jedním klukem, který se tě pokoušel šikanovat? Nutil tě, abys mu nosil tašku s učením a tys mu řekl, že se mu na to vykašleš. Začal tě kopat, ale ty ses nedal a statečně hájil své barvy. Ten zuřil! Jeho uražený pihatý obličej si pamatuji dodnes. Směju se mu ještě teď, kdy píšu tyhle řádky. A vzpomínáš si na to, jak se ti líbila Janička ze třetí A? Složil jsi pro ni svou první písničku. Byla krátká a jednoduchá, ale od srdce. Když si ji Janičce zazpíval, dala ti za ni velkou a nefalšovanou dětskou pusu a druhý den jsi od ní dostal malované srdíčko z lepenkového papíru.

Když vám bylo dvanáct let, Janička se odstěhovala.Nějaký čas jste si psali, ale potom komunikace ustala. Každý jste šel po jiné cestě. Možná bys rád věděl, co teď ta tvá Janička dělá. Povím ti to. Pracuje v bance a před měsícem se vdala. Má se dobře a občas si na tebe vzpomene.

Na střední škole jsi potkal jinou dívku. Tentokrát to byla první opravdová láska. Krásná svou bezelstností a čistá od všech předsudků a závislostí, jaké ostatně první lásky bývají. Prožíval si ji celým svým srdcem a každý vám dvěma záviděl. Vypadali jste nerozlučně a tví kamarádi vám drželi palce. Jednou jsi ale přišel do třídy a místo Markéty ležela na židli černá stuha. Vyděsil ses. Na dotaz, co se vlastně stalo, všichni mlčeli. Nakonec ti tvůj nejlepší kámoš položil ruku na rameno a vyslovil větu, která tě totálně položila. Katka se zabila v autě, když jela s rodiči z výletu. Chvíli jsi stál a nevěřícně zíral před sebe. Tvé oči pomalu slzely, až se jimi najednou začaly řinout vodopády slz. „Nééééé!!“ vykřikl jsi a zhroutil ses s pláčem k zemi jako raněné zvíře. Tvůj třídní a spolužáci moc dobře věděli, jak jsi Markétu miloval a dokázali si představit, jak ses asi cítil. Vždyť jsi s Markétou chodil už třetí rok.

Po jejím pohřbu ses cítil jako vyprahlá studna na poušti života. Zhroucený a se silami v koncích sis vzal doma ze skříňky v koupelně žiletku a několika tahy sis podřezal modré žíly. Doufal jsi, že se za ní dostaneš, ale našla tě matka. Ihned zavolala sanitku. Přijela včas. Tenkrát jsem se o tebe doopravdy bál, protože šlo skutečně o vteřiny. Tys mi dal! Příště mi to, prosím tě nedělej!

Po propuštění z nemocnice ti byli oporou tví rodiče a kamarádi ze školy. Hlavně Miloš tě držel nad vodou a díky němu ses odlepil ode dna, o které ses málem rozbil. Vrátil ses ke kytaře a ke svým textům. Všechen svůj smutek a žal, který zbyl, jsi do nich vložil a co se tam nevešlo, to jsi vyzpíval. Bolest z tebe pozvolna odtékala jako hnis z rány a na Markétu ti zůstala jen hezká vzpomínka.

Po matuře ses vydal studovat do Prahy. Našel sis tu další kámoše, založil kapelu a žiješ dál. Já jsem tu stále s tebou a musím říct, že se těším, až se jednou ocitneme tváří v tvář. A až se to stane, tak to pořádně oslavíme, platí?Zatím nad tebou budu držet ochrannou ruku a ty se taky drž!

Zdraví tě

Tvůj věrnej parťák  Anděl strážný!

LADA
horistus@centrum.cz