Kolem šestého až sedmého týdne už život dítěte začíná dostávat svůj řád. Dítě lépe vnímá okolí, už je zvyklé na svůj denní rytmus a na rodiče. Pláče méně a jeho pláč je diferencovanější. Začínáte mu rozumět. Následující shrnutí vám trochu pomůže.

1. Pláče hlady

Pláč začíná pozvolna, ale pokud nezareagujete, velmi rychle se promění ve vzteklý křik. Hlad je nejčastějším důvodem pláče. Musíme si uvědomit, že pro malého kojence je hlad skutečnou bolestí
Co máte dělat? Co jiného než ho nakrmit. Proč ho máte nechat plakat hlady, jen abyste dodrželi přísný časový program krmení? Každé dítě má svůj životní rytmus a vy se musíte snažit ho rozpoznat.

2. Pláče žízní

Žízeň je příčina, na kterou leckdy nepomyslíme. Přitom se často stává, že dítě, když je příliš oblečené a přikryté, pláče nepohodlím a žízní. Teplo a suchý vzduch v moderních bytech vyvolávají u dítěte žízeň, na niž je potřeba adekvátně zareagovat – dát dítěti napít z prsu nebo u uměle živeného vody z láhve.

3. Pláče únavou

Dítě bylo dost dlouho vzhůru a vypadalo spokojeně. Se stoupající únavou začalo trochu pofňukávat. Třeba za chvilku usne. Ale možná bude stále podrážděnější a pofňukávání přejde v srdceryvné vzlykání. V té chvíli máte dojem, že snad už nikdy neusne.

Co máte dělat? Zkuste ho pochovat, dát si ho na břicho do nosítka nebo mu zazpívat ukolébavku. Dítěti je dobře v těsném tělesném kontaktu s matkou. Můžete ho však také uložit do tiché místnosti a poskytnout mu možnost, aby se pláčem zbavilo vnitřního napětí.

4. Pláče kvůli nějakému nepohodlí

Jde o nepříliš hlasité, opakované, naléhavé poplakávání. Snažte se pochopit, co dítěti vadí, abyste to mohli odstranit: špinavá plenka, opruzený zadeček, chlad nebo teplo, nepohodlná poloha, nahota apod. Každý z těchto problémů lze vyřešit. Pokud například dítě nesnáší nahotu, zabalte ho do nahřáté osušky, když ho musíte úplně vysvléct.

5. Pláče bolestí

Pláč bývá ostrý, pronikavý, těžko snesitelný. Děti v tomto věku obvykle neumějí ukázat rukou, kde je něco bolí, takže bývá obtížné pochopit příčinu bolesti.
Co máte udělat? Vzít dítě do náruče, aby ve své bolesti nezůstalo samo. Pokuste se přijít na to, co ho bolí, a snažte se tomu odpomoci. Pokud by se vám zdálo, že je nemocné, zavolejte lékaře.

6. Pláče… jen tak

Nic naplat, nevíte si rady. Dítě je nakrmené, přebalené, nezdá se, že by ho něco bolelo, vyspalo se, a přesto pláče. Jestliže ho pochováte, trochu se zklidní, ale znovu se rozpláče, jakmile ho položíte do postýlky. Někdy to vypadá, že jeho bezútěšný pláč bude trvat věčnost.

To, že nechápete, proč dítě pláče, ještě neznamená, že pláče „jen tak“. Určitě nějaký důvod má, ale najít ho nebývá snadné.
Neuspokojilo svou potřebu sát?
Nereagovali jste na jeho potřeby v nevhodnou dobu?
Cítí potřebu kontaktu a komunikace, která není uspokojena?
Co máte dělat? I když nevíte, proč je ve špatné náladě, snažte se ho utěšit. Dejte dítěti najevo, že jste s ním, jste mu nablízku a rádi byste mu pomohli. Pochovejte ho, něžně k němu promlouvejte, nechte ho chvíli samotné a zase za ním za chvilku zajděte. Proplakaný den někdy jen znamená přechod k dalšímu vývojovému stadiu. Zůstaňte u něj, klidná, laskavá, buďte mu oporou a všechno bude v pořádku.

První rok vašeho dítěte
autor: Anne Bacus
nakladatel: PORTÁL, 2005