Miláno je druhé největší italské město, hlavní město oblasti Lombardie a provincie Milán. Je slavné jako město obchodu a módy, jako sídlo opery La Scala a fotbalových klubů AC a Inter Milán. Navštívit můžete také velkou gotickou katedrálu a řadu dalších památek.

Druhý výlet proběhl v listopadu a padl na Miláno. Let byl tentokrát z Ostravy, to také od nás není až tak daleko, takže proč ne. Do Ostravy jsem jely autem, nechaly ho na letišti, nezapomněly jsme s autíčkem rozloučit, aby hezky počkalo, než se vrátíme. Pár lidí se divilo, proč do Milána, že tam nic moc není. Ale je, výlet byl skvělý a my si ho užily.

Let byl pohodový, asi za hodinku jsme přistávali v Bergamu. Letiště je celkem přehledné, lehce jsme prošly ven a hledaly dopravu, jak do centra. Byl to večerní let, kolem desáté večer jsme přistávaly. Bez zpoždění. Autobus jsme našly bez problémů a hezky se usadily. Večerní jízda nás uspávala, ani nevím, jak dlouho jsme jely. Vystoupily jsme na stanici metra a vlakového nádraží v centru, stanice Milano Centrale, kousek jsme měli i ubytování. Všude klid, tma, pohoda, ale nebylo úplně prázdno, občas se někdo mihl, sem tam nějaký hlouček, svítící tramvaje …, velké náměstíčko, téměř prázdné, dominantou náměstíčka bylo jakési sešité jablíčko 🙂

Ubytování jsme měli až od 13.00, takže celou noc máme na brouzdání nočním Milánem. Ze začátku nás to moc bavilo, všude plno světel, korzující turisté, auta, tramvaje, bylo na co koukat. Nikam jsme nespěchaly. Jak čas běžel, turistů ubývalo, aut také, žádná tramvaj, jen ty světla zůstávala. Nožky začaly bolet. Rozhodly jsme se najít nějakou kavárnu a sednout si a zabít tak čas. Ale kupodivu, byl problém najít otevřenou restauraci, bar, či kavárnu v brzkých ranních hodinách a mimo sezonu. Nakonec jsme našly. Bylo dost plno. Prodraly jsme se kolem plného baru někam dozadu, našly volná místečka a usadily se. Spokojené, že nemusíme chodit. Daly jsme si kávu a čaj. Postupem času i odtud se lidé vytráceli a my zůstaly mezi posledními. Zaplatily jsme a šly do prázdného a chladného Milána.

Loudavým krokem jsme se vracely k nádraží. Vestibul byl otevřený, ale obchody i kavárny stále zavřené. Všude pospávalo několik bezdomovců na krabicích, nebo jen tak schoulených. Mezi nimi procházeli sekuriťáci. Nechali je. Na chvilku jsme se posadily na lavičku a čekaly asi hodinku, než otevřou nádraží a s ním i kavárny. Nejdřív otevřel MC Donald. Daly jsme si snídani, kávu, kamarádce se klížily oči a tak jsme se rozhodly ospalost zkusit rozejít. Už bylo 7 ráno, lidé chodili do práce, vestibul ožil a všude plno hemžení a plno života. A tak nějak jsme se probudily asi k životu také.

Koupily jsme si celodenní lístek na hromadnou dopravu a vyrazily na první výlet, jen jsme sestoupily po schodech do metra. Vystoupily na zastávce Piazza del Duoma. Jakmile vyjdete po schodech z metra, uvidíte tu nádheru. Bílá katedrála přímo proti nám. Dóm Duomo Santa Maria Nascente je největší lákadlo Milána. Tato úžasná bazilika z bílého mramoru začala vznikat ve 14. století a dokončena byla až o pět století později. Je postavena ve stylu pozdní gotiky.

Obešly jsme si ji hezky ze všech stran, kdo chce, může nakouknout dovnitř, v sezoně jsou zde obrovské fornty, my tu byly v říjnu a ještě ráno a moc lidí zde nebylo, ale dovnitř jsme nešly. Co jsme si však nemohly nechat ujít, byla procházka po střešním ochozu katedrály. Dóm je se svou výškou 157 metrů druhý největší v Itálii. Krásný výhled na celé náměstí a sluníčko k tomu, skvělý zážitek.

Prošly jsme ještě náměstí, koukly do velice známé, obrovské, prosklené pasáže módy a nákupního centra zvaného Galleria Vittorio Emanuele a šup na metro a konečně se ubytovat.