Bergamo je malé městečko se středověkými uličkami i moderními obchody. Městečko máte projité za půl dne. Ale stojí za návštěvu.
Ráno jsme se hezky pomalu vyklubaly z pelíšku, vypravily směr nádraží, které bylo jen pár minut a velice dobře jsme ho znaly z noční procházky při příjezdu. Ve dne vypadalo trošku jinak 🙂
Našly jsme si automat na lístky, protože stát frontu u kasy a vysvětlovat, kam vlastně jedeme, se nám nechtělo. U automatu nikdo nebyl a bylo jich tam požehnaně. Na karty i na hotovost. Domlouváte se s obrazovou, kliknete na jazyk, místo, kam jet, kolik lístků a rovnou i zpáteční. Klik, klik a lístek leze ven. Skvělé, rychlé.
Nádraží je veliké, našly jsme si nástupiště do Bergama na ceduli a vypravily se tam. Prošly jsme jakýmsi turniketem, kde se dostanete z haly s obchůdky a kavárnami přímo na nástupiště. Zde jsme si pak musely označit lístek, z automatu vypadne neoznačený.
Vlaky jsou krásné, rychlé a pohodlné. Asi za tři čtvrtě hodinky jsem byly v Bergamu.
Hned na nádraží v Bergamu se dá koupit lístek na místní bus, který platí i na lanovku. Stojí něco přes euro. Bylo ale krásně a sluníčko, tak jsem se vydaly Bergamem pěšky.
Bergamo je rozděleno na dvě části. Citta Alta a Citta Bassa. První je historická část a je na kopci s nádherným výhledem na celé okolí, tuto část lemuje středověká zeď. A právě sem mířily naše kroky. Prošly jsme v rychlosti ulicí mířící přímo z nádraží k zastávce lanovky. Až nahoru se nám pěšky opravdu nechtělo.
Lanovka je podobná lanovce na Petřín v Praze. Za chviličku jsme byly nahoře, pěšky bychom ještě funěly někde pod kopcem 🙂
Nahoře bylo krásně. Plno obchůdečků se suvenýry, občerstvení, kavárničky a dortíčky na nás mrkaly.
Od zastávky lanovky k paláci, který vypadá jako mohutný hrad je kousíček. Můžete se projít několika úzkými a kouzelnými uličkami. Co nás překvapilo bylo, že do některých uliček mohly auta. Někdy jsme žasly, jak se do těch uliček odváží vjet a některé byly opravdu hoooodně prudké, úzké a dlážděné hladkými kameny, ne všechny uličky měly kostky nebo dlažbu. Po chvilce dojdete pak na náměstíčko Piazza Vecchia. Byl relativní klid, i když jsme zde byly v půlce listopadu, postávaly občas někde skupiny turistů. Vůbec si nedovedu představit, jak to tu vypadá v sezoně. Asi hlava na hlavě.
Času jsme měly dost, tak jsem si náměstí a uličky pěkně prošly.
Pomalu se vracíme. Dolů půjdeme pěšky a užijeme si sluníčka a nádherný výhled. Bylo vidět celé městečko až na letiště a na Alpy.
Druhá část je ta dole, pod kopcem. Je to moderní část města, plná obchodů a ulic. Italové tuto část nazývají “parte Bassa”. Dolů lze opět lanovkou nebo se dá jít podél silnice, která se klikatí a je lemována z velké části zdí, nebo projít uličkami a schůdky, i na podzim nádherné.
Vyšly jsme na náměstíčku kousek od kolotoče, který jsme míjely, když jsme šly k lanovce.
Po chvilce jsme došly k aleji, nebo menší parčík, kde vyrostlo spoustu dřevěných domečků na vánoční trhy. Podobné jako u nás. Spoustu dárečků, vánočních ozdob, ruční výroba, ale i dobroty sladké i slané, medovina, a mnoho dalšího. Všude plno svíček, vánočních barevných řetězů, světýlek a jak se začalo stmívat, bylo to opravdu moc krásné.
Návštěva Itálie se nikdy nemůže obejít bez zmrzliny. A právě v Bergamu vznikla jedna z nejpopulárnějších příchutí „stracciatella“. Tu jsme samozřejmě ochutnaly. Výborná byla. 🙂
Bergamo je také proslulé výrobou kvalitních uzenin. A to nejen salámů a šunek a klobás. Po celém dni jedné zmrzlině, jsme si jednu takovou teplou klobásu daly právě na trzích. Měli spoustu příchutí.
Ještě jsme jen ze zvědavosti na skok koukly po obchodech a moderních obchodních domech, ale nic jsme nekoupily. Nákupy dárečků necháváme na Miláno. Je čas pospíchat na vlak.